Téměř rok v Evropě probíhá krvavá a nelítostná válka. Někteří Evropané ve snaze najít objasnění této hrůzy opakují, že „všechno není tak jednoznačné“. A i tyto rozhovory jsou symptomem zhroucení etiky.
(7. srpna 1955, osada Bykovo, Moskevská oblast, SSSR) je ruský spisovatel, scenárista a dramatik, jeden z hlavních představitelů konceptualismu v ruské literatuře. Zformovalo ho prostředí výtvarných umělců a spisovatelů moskevského undergroundu 80. let. V roce 1985 vyšla jeho první kniha nazvaná Fronta. Stal se jedním z nejdůležitějších postsovětských spisovatelů v Rusku – a zřejmě jediným, kdo pracuje s masovým totalitním traumatem. Prokremelské uskupení „Jdeme společně“ pořádalo akce proti spisovateli a udávalo ho. Mnohá jeho díla, jako jsou antiutopie Den opričnika, Vánice, Telurie či Doktor Garin, zastávají jasná antitotalitní stanoviska a groteskní formou předpovídají budoucnost Ruska. Je také autorem libreta k opeře Rosenthalovy děti skladatele Leonida Děsjatnikova, která měla světovou premiéru v roce 2005 v Bolšom Těatre. Na Západě byly jeho romány publikované v nakladatelstvích Penguin, Gallimard, S. Fischer, Einaudi, Farrar, Straus nebo Giroux. V českém překladu Libora Dvořáka vyšly povětšinou péčí nakladatelství Pistorius & Olšanská knihy Třicátá Marinina láska, Fronta, Den opričníka, Vánice, Telurie, Manaraga a Doktor Garin, k vydání se připravuje sbírka povídek Cukrový Kreml.
