Žerty stranou, poslechl jsem si ho a ukázalo se, že Kizma má v plánu, že si ho vyhoním, prostě si budu mastit kládu, což je jedno a totéž, a oni budou moje semeno zkoumat pod mikroskopem.
(21. září 1929, Krasnojarsk, SSSR – 21. března 2022, Tampa, Florida, USA) byl ruský prozaik, scenárista, performer, skladatel a zpěvák vlastních protestsongů. Kvůli válce musel přerušit školní docházku. Sloužil u námořnictva, ale za provinění proti vojenské kázni byl odsouzen ke čtyřem rokům vězení. Po propuštění pracoval zpočátku jako řidič a stavební dělník. Od roku 1955 již jako spisovatel vedl v Moskvě dvojí život: psal knihy pro děti a scénáře pro film a televizi, ale neoficiálně byl zpěvákem vlastních písní, z nichž se stala nejznámější „Píseň o Stalinovi“ (Pesnja o Staline). Roku 1979 přispěl několika lágrovými písněmi do samizdatového sborníku Metropol. Téhož roku vycestoval do Vídně a poté přijal pozvání do USA, kde se usadil. Díky perestrojce byly jeho protestsongy uveřejněny po roce 1988 i v SSSR. Ve svých satirických prózách nepřistoupil na žádnou úpravu, jež by mu umožnila vydání díla v SSSR. Své příběhy často vkládá do úst vypravěčům, kteří pocházejí z nejnižších sociálních vrstev. Do satirického líčení sovětské reality mísí i fantastické prvky. Je autorem řady knih, vedle románové prvotiny Nikolaj Nikolajevič (napsané v roce 1970 a vydané v roce 1980), z níž přinášíme ukázku, je to např. Karusel (Kolotoč, 1979), Ruka (1980), Kengur (Klokan, 1981) či Smerť v Moskve (Smrt v Moskvě, 1983).
