Nesnáším pletení, stejně jako jsem si myslela, že nesnáším kočky.

Stáli proti sobě jako dva rozdurdění kohoutci vlašští: Balaton nerad, Srpen rozvášněný. K sekundování se nakonec uvolili naše Berenika na straně Balatona a Srpen vzal zavděk oslíkem Antonínem.

Za dveřmi teď dřepí ona. Neví, co dělat; zda zůstat a věnovat pozornost jeho dlaním na černé kůži, i spíš svým ústům, ve kterých cítí krev a jazykem si pohrává s ulomeným zubem.

O sbírce básnířky z Pobořanska Jany Polcerové Světlo a stín napsal Radek Kuncipál ze Strakonic: „Je možné, aby tolik krásy a lásky objevil v našem světě širém jeden člověk?“

1855, promlouvá velbloud jednohrbý, narozený na pobřeží Egejského moře:

Spis se tradičně nazývá De nugis curialium, což se obvykle překládá jako Dvorské kratochvíle/hříčky, a skutečně také začíná pokusem o charakteristiku života na panovnickém dvoře. Vzdělaný klerik se rozhodl popsat dvůr obrazy křesťansko-pohanského inferna.