Postel

Když někdo z rodiny zemře

vynesou jeho postel ven

položí ji za plot zahrady

 

Později zvolna přichází jaro

krystaly ledu se rozpouštějí

a tiše vpíjejí do matrací

 

Nad nimi se ve větvích chycená

růžová igelitka plní větrem

 

Pak zmuchlaně splaskne

a znovu se napíná

k dalšímu nádechu

 

 

 

 

Na vejminku

Tvé poslední zaměstnání

už jen jako útěk

před cejchem důchodkyně

 

Kasa plná žebroty

zpřehýbaných bankovek

 

Ty

ve svém slaném svetru

ztěžklém párou

 

Tachistická struktura skvrn dršťkové polévky

na plastových ubrusech

stíraná hbitě jedním tahem

 

Kulečník se slonovinou rozsypaných noků

 

Po dlaždicích bruslí kuchař

vytáčí čtvernou piruetu cigárem

 

Namáháš se s taškami plnými jídla

čekáš

kohokoli na večeři

 

 

 

Berlín

Píšeš z Berlína

skrze okna zapařených jídelen

srovnáváš v sobě sousta rukopisu

 

Silueta těla bezhlavě propadává

zaschlými ranami po nádechu

 

Setřeš hadrem dvě kapky z kuchyňské linky

 

Ještě ne teď

ale za chvíli

rozhoupeš plíce metronomem usínání

 

Strmý závan probuzení

sliny topí tělo

zatížené svítáním

 

Mícháš nožem teplé mléko

postupuješ výš a odřezáváš struky

 

Vracím se zpátky do postele

a přeji si, abys byla ve své samotě těhotná

 

Možná už žehlíš punčochy

až do průsvitnosti kolen

nevím…

Píšeš z Berlína

 

Tenoučký vánek tepu

ve vytrvalém letu ptáka

 

 

 

Síla návratů

Vrátil jsem se

už mě nečekali

 

Zavírání okenic

za nimi kalné hlasy

 

S vakem tuhých

zlých věcí

na věčnost odsouzený

 

„Podívej se!

V tom pytli táhne mrtvé děti… a jí je!“

 

V noci ve skříních

cinkání lahví

dědičná samota

úkryty úzkostí

a tání

 

Ráno v řadách

na podlaze

Ježíšové

chirurgicky sňatí z kříže

 

 

 

Lyžařka

Sedí pod blankytným nebem billboardu

 

Kousek výš

mezi ní

a tím nebem

se staticky prohánějí rozverní lyžaři

 

Přestože je tuhá noc

na svahy Chamonnie dopadá slunce

tak prudce

až se chce zeptat:

„Nesvítí někde zbytečně?“

 

Ta žena v opratích vozíku

na samotném dně celého výjevu

je zřejmě první ve frontě

na jednu z pěti set permanentek zdarma

 

Přispívám jí dvacetikorunou

a pokládám to za odbyté

 

„Nemáte spíš něco k jídlu?“

přelepí dotazem můj náhlý status dobráka

Na to nejsem připraven

 

Kroutím rozpačitě hlavou

a snažím se vzpomenout si

jestli mi v batohu

nezbyl od oběda knedlík

 

Pak už rafinovaně naskakuju

do noční tramvaje

a koutkem oka zahlédnu

jak mi mává lyžařskou hůlkou

 

 

 

Mouchy

Zatopil sis v kamnech –

z mezer mezi okny

začaly vylézat mouchy

Motají se mátožně po stole

mezi talířem s nakousnutým koláčem

a lahví piva

Pomalu a ztuhle

podobně jako ty

když se o půlnoci posadíš v posteli

a kontroluješ budík

Stačí natáhnout ruku

a jednu z nich

posadit na hrdlo lahve

Bude korzovat stále dokola

neulétne…

 

Dole právě projel vlak

Někdo se z něj možná do tmy dívá

na tvoje rozsvícené okno

v zimní zahrádkářské kolonii
Možná se diví

co tam v tento čas

dělá promrzlý

krotitel much

 

 

 

Tradice

Na konci světla

úzký přesný profil tmy

 

Mrtví svatí

shlížejí na svět

ze zmuchlaných bankovek

 

 

 

Dětství

Houpe se na větvi

smrká do trička

 

Vesnický rozhlas drnčivě šeptá

ceny uzenin

 

Ve škvíře mezi stromy

je vidět moře

 

Někdo až sem

připlul se vzkazem

v zavřené láhvi

 

 

 

Kmen

Na druhém břehu už skrze šero

nevidíš, jestli je to zlomený kmen

zbytek sloupu, nebo postava

V tomto odbytém kraji tam možná

někdo krmí labuť

Labuť tam je

není to kus sněhu

ale postava se nehýbe

Na okamžik zapochybuješ

pak zavoláš přátelsky přes proud

„Haló, krmíte tam labuť?“

Kmen se pohne

o překot sype obsah sáčku do vody

a spěšně se ztrácí

sežehnut plamenem ozvěny