Kopřiví a olší

Voněly žaté kopřivy
a potok mizel v olšinách

Lovil jsem majinkaté šnečky
táta kosil louku žabkovou sekačkou
máma rozhrabovala trávu
a zvedala nedožatky

Kdo měl vědět jaké budou zítřky

Když voněly žaté kopřivy

Šnečci pro mě byli vojáci
nebo koně… nevím

Louka už je nenávratně zaolšená
a zabodláčená
sekačka ve šrotě

A já nevím jaké budou zítřky

Láptě

Láptě padaly toho letního dne s rosou
my se motali rozbřeskem
z dožínkové veselice
o níž jsme ani nevěděli
že se jí lidé ještě veselí

Hledám ženu v ideální podobě
nebo ideál v podobě ženy

řekl mi uprostřed vrávorání
máchovskou větu

Kol nás pavouci z jiných světů
stříleli stříbřitá lanka pavučin
Kdesi sténalo srdce stromu

Obzor vyplnil slunce
s příchutí šardoné

Taková žena není
a není ani takový muž
vztahy jsou pomstou za odmítnutou svobodu
odpověděl jsem sabinovsky
a dál jsme dusali betonovými kroky
břeskných opilců
tancem s ustupujícími stíny
co se jako vojenské víly
stahují každého rána z bojiště
mezi nocí a dnem

Nebe nejvyšší cukrář metličkami
rozšlehal do krémova
a polil ho vaječným koňakem
a my střízlivěli nábřeskem
a řekli si že jsou i jiné věci
než fantomy ideálních žen
tak třeba
střízlivění staromládeneckým ránem…

Opijem se opiem

Včera jsme s Baudelairem
hledali zdechliny
Ovšem zopiovali jsme se
a na nebi viselo marcipánové letadlo
nebo snad jen zlověstné obrazce z mraků
Na jehličkách na zimní Letné
cinkala zestárlá šašice
odpískaná dáma po dvou rozvodech
A já už ji nesváděl
ani ji nepozdravil

Tak jako každý dnešek
je vylouhovaná odvařina včerejšků
i mrtvé hrdinky podruhé umírají

Zdechliny došly
a my s Baudelairem
ocivovali sprejerské výtvory
a poznali z nich
že tady už lidská fantazie
dávno zcepeněla

To ona je tou poslední mršinou…

Dendrofon

Naslouchej dřevu
borovému „ťuk“
modřínovému „buch“
lipovému „klíp“
a bukovému „žbác“
poslouchej v japonské zahradě
řeč kamení
žvatlavou čedičinu
důstojnou mramořinu
uječenou žulovinu
a nedůvěřivě opatrnou opučinu
naslouchej vsakování deště
a praskotačení větví
odposlouchej rejdění věčnosti
neboť zvuky ďáblových strůjků
jektání moderních motorů
řev hudby
jednou utichne
ale zvuky věčnosti
jupíjuchání větru
a xylofonění stromů
se vsakují pod kůži
naslouchej a uzdravuj se

Molo souladu

Na molu po ránu
šplunkají rybky
šplouchají mrcasí se
mlasknou po komárovi
Slunce je opravář chladné noci
ptačí zpěvohra léčitelka vnímání
vnímání které krade civilizační hluchota
Necháš se osluňovat
obtancovat komáry
protrylkovat ptáky skrznaskrz
Rybky jako běžkyně na startu
prožbluňkají hladinu
a to vše z tebe vymítá ďábly
jsi vyvolávač zmizelého souladu
epochy ne zrovna harmonické

Výrazivo

Zatracení hodné výrazivo
mi vyvložkovalo hlavu
úplně vyvatovalo
jsa učten napříč kulturami
zbudoval jsem si v mysli cvokárnu
Výrazivo občas dochází
častěji stávkuje hlaholí buší rebeluje
tlačí se z hlavy k souhvězdím
Výrazivo nadýmá a zavodňuje
je kanibalské a mrchožravé
větví se jako puklina
nesnadno vyjevitelné
chce zběsile ven
Narodit se

Božídárská velkopáteční

Jazykočističi
slovorodili
věrověštili
i zvěrokleštili
Krušnohorští
pochobradí
ranhojiči
černovařili
jakbysmet
Božídarští
dřevosochaři
velikonočnili
ostošest
Citopražci
kolomazili
Pro Kristovy rány