(1984), chorvatský básník, esejista a prozaik. Dosud vydal čtyři básnické sbírky: Pijavice nad Santa Cruzom (2006), Poslanice običnim ljduima (2007), Predmeti (2009) a Crna pokrajina (2013). Dále publikoval čtyři knihy esejů a jednu knihu krázkých próz. Sestavil také antologii nejmladší chorvatské poezie. Pracuje jako redaktor literánrího časopisu Quorum a čtrnáctideníku Zarez, který se věnuje kulturnímu a splečenskému dění. Zúčastnil se mj. stipendijních programů nadací Civitella Ranieri, Passa Porta, Milo Dor, Brandenburger Tor, Literarische Colloquium Berlin, Internationales Haus der Autoren Graz, Krokodil Beograd, Literaturhaus NÖ, Récollets-Paris. Za své dílo obdržel řadu chorvatských i mezinárodních ocenění a jeho básně byly přeloženy do třiceti jazyků. Slavný slovinský básník Tomaž Šalamun o Pogačarovi napsal:
„Marko Pogačar je div, není úplně jasné, kdo to je, kdo si ho vymyslel a proč, očividné je pouze to, že je ústřední. Když se skvostně dovolává hustoty snění, nedotýká se pouze čtenářova těla, ale i jeho rozlitého mlíčí. S Pogačarem nejen chorvatská, ale i světová poezie pozvedá velikou korunu.“
