Zimní

Kratší než smutek v ploše cigarety
je podvečer

Zabalený do vran
chladne v horizontech

V smutečním papíru létavců
přikrytá přečkáš do jara.

Hádka

Ráno se zvuky ještě stydí
I z kytary kouká
Kočičí tlapka studu.

Ze stop včerejšího tance
První myšky nesměle pijí déšť

Dnešek zůstane tichý

Ticho

Moje ticho
upité z kaplí, pěstí pouště
Pečlivě meziplanetární
Hrdé ticho ryb

Padá, křičí v látkách člověka

Tvoje Ticho bolelo tělem
Ranami ale bylo duší.

Chceme promluvit?

I.

Říjen krutý kocour
vymetá drápkem pavouky léta
Mlha vrní

V devíti životech letošní krutosti snažím se najít
Květ lotosu.

II.

Jehly tramvají
Barví do mlhy
Nášivky koček

Na fouscích vrní dialog s nicotou

Pranostická

Tvůj pád se, Lásko
Jablní daleko od stromu
Proto nevítej skok dokud nepřekřičíš
Zranění prázdných džbánů
Zranění rozťatých uší.

Zavětři smysl
Nesklízej bouři.

Buď domem v zemi hostů.

Býci

Na cestách Tebou
Potkal jsem Býky tragédií
Plaché býky smutku
Nikdo je nestínal kroužili bez jezdců
snili o mořích, věřili na Krétu
vpíjeli se do lásek, byli
Tvým Tělem.

Tehdy jsem pochopil, co to znamená
Být jeden druhému ztracenou civilizací.

Logika války

Co svědomí se týče
nikdy jsem nebyl víc než partyzán

Natažený ve tmě karmy
čekám na vojáky úzkosti
Přijdou?

Přijdou
Ale ne jako hladové lišky
Jako křehcí sloni, hájení jeruzalémští osli
Včelí larvy v osrdcí
A hebké sovy rána
Tak přijdou a to si pamatuj
Až se zeptáš, proč jsem nestřílel

Suchý rok

V spálených malinách jen příslib motýla
S mincí i smutek v kostře ryby

Země přijímá nápovědy ohně.

Neuč mě je znát. Mockrát jsem byl motýlem. Rybou nejinak.
Pojď se mnou pro vodu, i když blíží se déšť.