Což jste opravdu neslyšeli jazz? Mezi železnými jeřáby, nad přístavním molem,
kde to páchlo petrolejem, mezi vagony se shnilými pomeranči.
Vy jste je opravdu neslyšeli hrát?

Pojďme se teď přesunout na chvíli do minulosti, řeknu vám, co mi reakce barev řekly o vašem dětství.

vytrhnu se z rozjímaní a zjistím, že o kousek dál sedí týpek a špulí rtama vzdušný pusy, co posílá mým směrem. je to trochu nechutný.

Sedmý díl cyklu Město-já-stavení

Maríi bylo čtrnáct. Vypadala jako dítě, ale přemýšlela jako žena. Nechtěla zůstat v téhle díře a už vůbec nevěřila v Boha, toho směšného impotenta, jak mi po týdnu s jemnou dávkou provokace sdělila, a smála se v klimatizovaném autě na plné kolo, takovým tím všeprostupujícím perlivým smíchem dívky, která se v životě neztratí, anebo přesně naopak.

Je půl třetí ráno a De Santis dělá účko na mole Carla Pisacana, poněvadž ten kokot – ale to je jen drobnej detail – vůbec netuší, ke kterýmu molu ty Kolumbijci přirazej.

Šestý díl cyklu Město-já-stavení.

Pátý díl cyklu Město-já-stavení.

Čtvrtý díl Město-já-stavení.

Břicho macechy, který nevidím, vidím všude. Jen ráno, než si na to vzpomenu, asi jednu sekundu nevím, že existuje.