xxx
Na Velký pátek je vykostěna skutečnost –
v každém správném řetězci přelomí jí páteř
přímo před pokladnou.
Je casting na průvod pozůstalých
a víra, že pohřební gulášek jistě někdo připraví.
Také lze už teď zjara ad libitum rozjímat
nad zvětšujícím se prázdnem v podzimních korunách,
ale pak přece jen vzít jeden ten lístek a vydat se za milou.

xxx
Na vyvrácená sloupořadí těl měla helikoptéra myšlenky
za pomocí lanoví slov nasadit plošinu smyslu.
(Pracující rotor setřásá květy i vůně ze stromů.)
Kdepak Řecko, kdepak Alexandrie,
jen pokyny ve vysílačkách a přeplněná zívající parkoviště
s předzjednanými paprsky umělých hvězd.

xxx
Golgota – místo popravčí zde vypadá
jako organizovaná změť nalajnovaných čar
pro všemožné hry na školním hřišti.
Vzadu vášnivý klapot střevíců ženské chůze
a pak obřezaná větev vrostlá do ok
jinak zcela funkčního plotu.
Opodál šupinky zaschlé kůže
a krustičky strupů v sirnatém bazénu –
mává vám vaše vášnivě vše vtahující výlevka.

xxx
Řekli Nejvyššímu: preventivně se vyhol kolem třísel,
abychom tě případně mohli nahodit na jiném obvodu.
Ale pak zavolal jednatel lomu, že by se chtěli ještě rozšiřovat.

?
Že by to už nebylo jako tehdy mezi poli,
když jsem pod platanem nechápavě hleděl
na kamenný smírčí kříž s nápisem:

JÁ JSEM VZKŘÍŠENÍ A ŽIVOT.
KDO VĚŘÍ VE MNE, I KDYBY UMŘEL,
BUDE ŽÍT, A ŽÁDNÝ, KDO ŽIJE
A VĚŘÍ VE MNE, NEUMŘE NAVĚKY.

xxx
Na Bílou sobotu nad korytem řeky tkví nevýslovné
a široké blány nevyjádřitelna se jím nadouvají.
Jsme v něm jako bílé kulky staženého králíka
nebo kožky jeho kolegů připravené na prodej.

Je pára nad Zmrtvýchvstalým
Velký vítr zpřevracel stolky, rozhazoval papíry po pokojích
a pak si hučel v klenbách – naplňován z úst věčnosti
umřel by steskem bez oltářů Páně.
Stín tramvaje pomalu vjíždí do sluncem ozářené městské brány.
Na přicházející vnučku, která ti už dementnímu nese
do trávy venkovského sadu krajíc chleba a mléko,
usmíváš se, jako by to byla maminka.
Utváří se nad tebou noční ochranná síť
i velmi bezpečná plástev spánku.
Do štěrbin osamělých očí sune se slunce a čest.

xxx
Prsty, jimiž jsem se tě včera dotýkal,
dnes rozděluji Kristovu krev
do mladých úst, duší, těl.
Okamžiky, kdy vše se vylévá
a ruší břehy, oddělení, překážky.

xxx
Malým okénkem
do presbytáře dřevěného kostelíka
sv. Františka v Hervartově
asi už pět století nahlíží
větřík a listí lípy –
ako bolo na počiatku
tak nech je i teraz…
Pak v Litmanové, kde si na lavičce
asi po pět měsíců
jako Neposkvrněná čistota srdce
sedávala Panna Maria.