Anna B. Háblová

Rozevírám se automatickými dveřmi

Pátý díl cyklu Město-já-stavení.

Beletrie – Próza
revue Ravt 11/2019

Pojď. Vejdi do mě. Otvírám se ti. Rozevírám se automatickými dveřmi. Rozestupuju se livrejovanými hlídači. Rozkročuju se dlouhýma nohama reklam. Na nic už nečekej. Čekám jen na Tebe. Jsem jedním jediným vstupem, kterým tě do sebe vsunu a nepustím. Neváhej. Ve mně objevíš všechno. Splním ti všechna tvá přání. Ve mně najdeš odměnu za hodiny strávené prací. Nezdržuj se už ničím. Čekám s nastavenou náručí svých nepřehledných pasáží. S luxusním parfémem. S líbivou hudbou. S efekty světel a stínů. S tříštícími se tvary. S pestrými barvami. S mnohostí detailů a materiálů. Ze všeho přebytku se ti zamotá hlava. Zapomeneš na to, proč jsi přišel a budeš poslouchat jen to, co ti šeptám já. Nakupuj!

Ber všechno, na co padne tvůj zrak. Všechny ty věci tě učiní krásným. Chtěným. Milovaným. Šťastným. Kup si ve mně nebeskou pohodu. Pohádkovou blízkost. Nekonečný život. Vem si všechno, na co máš chuť. Já si za to na oplátku vezmu trochu tvého času. Času, který bys mohl trávit se svojí rodinou, zatímco jsi ve mně. Trochu peněz, kvůli kterým musíš pracovat pozdě do noci, místo toho abys byl se svými přáteli. Trochu tvé energie, která ti zbyla na to, abys na svou ženu nebyl protivný. Trochu tvé duše, které by sis všimnul, kdybys zůstal sedět v parku a pozoroval, jak se chvějí listy bříz. Takže ano, zanecháš ve mně kus sebe, část svého neviditelného těla a pár informací o své kreditní kartě. Ale odneseš si tašky plné značkového štěstí. Štěstí, které vznikalo v továrnách pod shrbenými zády, pod očima rudýma únavou, pod zničenými prsty. A za minimum peněz. To všechno už ale dávno víš. A přesto se do mě nepřestáváš vracet. Jak je to od tebe milé.

Jestli toužíš po duchovním prožitku, mé atrium ti svým prostorem zahraje chrámovou varhanní sonátu. Chceš-li okusit chrám, ten můj se ti dá ochutnat. Už jen má jména tě navedou správným směrem. Palladium je posvátný předmět, který tě ochrání. Eden je tvůj ráj. Pocit nesmrtelnosti ti zaručí Fénix, bájný pták znovu vylétávající ze svého popela. Alfa a Omega bude tvým bohem, začátkem i koncem. Futurum nechť je tvá světlá a skvělá budoucnost. Olympia tvůj vrchol.

Vyslov to. Nepřemýšlej. Řekni slovo eskalátor. Jak ti to zní? Jako výstup do výšin? Zvedá se ti tep? Tak to má být. Se mnou se dostaneš až ke střešním krytinám nebe. Vstoupíš a přestaneš uvažovat. Rozum se ti zalije medem. Tvé tělo se mi poddá. Budeš se ve mně roztékat jako máslo, které si namažu na mražený polotovar pečiva. Budeš hebký jako zeleninka, kterou si podusím. Ze které vymáčknu všechnu šťávu. Vyždímám tě jako oblečení promočené lijákem. Déšť v tobě zůstane jen jako vzpomínka na nepohodu, kterou ve mně nenajdeš. Já tě obleču do klimatizovaného pláště, do dokonalého prostředí, do nikdy nekončícího jara. Už žádná svoboda, jakou jsi měl tam venku. Ve mně si nesedneš, kam se ti zrovna zachce. Ve mně nezvedneš hlas víc, než já ti dovolím. Ve mně rozhodně nikdy nebudeš za nic demonstrovat. Jsem tvé panoptikum. Tvoje milované vězení. Mně budeš uctívat. Z chaosu eskalátorů už nenajdeš cestu ven. Jsem tvé obchodní centrum. Jsem všechna tvá obchodní centra.

Sotva dýcháš. Ty chudáčku. Nic nevydržíš. Na kreditce nic nemáš. Tak už teda jdi. Jdi už. Už mě nezajímáš. Jsi fuj.

Chviličku.
Načítá se.
  • Anna B. Háblová

    (1983) básnířka, architektka, teoretička. Publikovala básnické sbírky Rýhy (Arbor Vitae, 2015), Nevypínejte (Dauphin, 2018) a básně v literárních časopisech Host, Tvar, Weles a Pandora. V kulturním centru Dominikánská 8 moderuje ...
    Profil

Souvisí