prastaří duchové z rozvalin
ze stromů ze země
strmí a rozprostírají se
ohromná ramena skládají
zeď
zával zapomnění
světlo a tma
žízeň a krev

Houkání sovy praskání ohně cvrčci
David Rothenberg by hned jamoval
roztančil by i můj smutek
pokud nějaký mám a není jen vymyšleným
a možná by i ten vymyšlený

viděla jsem pána krást
a pokradla taky
viděla jsem pána dát si xanax
když jsem se vedle něj posadila
a lupla jeden taky
viděla jsem paní plakat
a plakala jsem taky
nejsem nic víc
než odraz temna

Orlí matko, víš o všech těch, kteří teď nad tebou bdí, o všech, pro něž budeš až do konce června středem vesmíru, zraněním světa, které se musí zhojit, aby se směli stát lepšími lidmi? Jsi všechno, co jsme vzali přírodě, všechno, co jí vrátíme, když vejce prasknou a tvá mláďata vyletí.

Tak například s příchodem jara
pravidelně přivádím k pláči svoje kolegyně.
Jedna z nich mi proto už pohrozila žalobou.
Jiná, údajně kvůli mně, omdlela v tramvaji.
A přestože před každým mailem od šéfa
prudce padám na kolena a spínám
ruce k modlitbě, takovým jako já
se může snadno stát, že se ocitnou
na koberečku kvůli svému humoru.

A tak se musí deprese vymývat v alkoholu podobně jako fotografie v lázni a rozkolísaná nálada nahrazovat ztlumením, abys mohla další den znovu pochybovat, znovu se ploužit, znovu se probouzet jako fénix z přeplněných popelníků.

Pod konečky prstů jsem cítil tvou opálenou kůži a ty jsi mě svýma silnýma pevnýma rukama hnětl k novému životu, vlastně jsi mě vytvářel, má bedra, vnitřní stranu stehen… ale stejně tak jsi utvářel sám sebe.

Často se stává, připomenul jsem, že únosci rodiče vydírají tím, že dlouho nedají o sobě vědět.

Krok za krokem úzkým tunelem a začíná se stmívat. Muž uvnitř studny si uvědomí, že si vzal jenom baterku. Sekyra zůstala v pytli.

Skoro všude prázdné ulice. Někde světla, jinde jdoucí postava. Město je v tomto několikaměsíčním šeru jen tušené. Jako by nebylo, ale je. Poslední hospoda, spíše bar, který ještě svítí.

Unrra si zhluboka zívne, zamyslíme se a prohodíme směrem ke kamerám: Těch 34 let, co je tady Zvíře, co jsme Zvířetem, znamená novou biologickou genezi přesahující rozměr této planety, celý galaktický ekosystém i veškerá slova a všechny jejich významy, přátelství se skálou a tu barvu, co se podobá fialové…