jeden tantrik mi řekl:
pochop, že naděje je pokroucený strach
dívej se na vlastní zmatenost
přilož ke své mysli papír a tužku zkosenou
prováděj šrafování, co by mohlo připomínat
že věcem dáváš stíny

Samsára a nirvána jsou od počátku osvobozeny
a stejně tak jako vadžra
setrvávám bez bázně
během veškerého povstávání
toho, co se jeví a existuje.
V prostoru matky Pradžňapáramity
svobodné od hranic a omezení
je dualistické myšlení a ulpívání
protnuto v rámci sféry neduality – PHAT!

V spálených malinách jen příslib motýla
S mincí i smutek v kostře ryby
Země přijímá nápovědy ohně.

Světlo se uvolněně
koupe v pečeném oolongu
Skrze duhový stan
prosvítá slunce babího léta
Buněčné dělení pavích per
a girlandy zářivých perel oddělují světy

Postavy knihy Anička, mluvící potok a další chovanci ústavu paní Majerové (Meander, 2019), s nimi dům u potoka a město Černošice se vracejí na scénu v nové knížce Petra a Evy Koťátkových, v příběhu, který tentokrát zcela jinak, ale stejně tajuplně oživuje dávnou historii a nechává ji zasahovat do událostí našich časů.

Prkna ztracené autobusové zastávky.
Nadržené kresby.
Blátem zastříkaná tabulka
bez jízdního řádu.
Bílý husí mrak na zeleném břehu.
Syčení.

Dužnatá noc s francouzským přízvukem; pečlivě
balím do dárkového papíru glycerinové mýdlo
a přibaluji svoje ruce, aby sis vymyl rány
Nebem oslepneš, podívej se mi do očí
Co tam vidíš?