09_poezie
Nela Bártová

Titulky k mému jménu

jsem opět tak zamilovaná
že jsem
málem zapomněla jak chutná hudba
ta otravná a stresující
stačil falešný půltón

Beletrie – Poezie
Z čísla 11/2024

jebat cibule tvé mámy
dej si penis na satelit
pošlapu hrob tvých příbuzných
a budu mít pozornost
papír snese vše
ovidius byl vyhnán do ráje
a možná si to všechno
jen vymyslel
žít je problém velikosti parlamentu
z kovboje na baru se vyklubal pojišťovák
dva dny mu trvala odpověď
mí přátelé tě přede mnou varovali
ptali se zdali máš sebevražedné sklony když to se mnou táhneš
chtěls vidět zbrojní pas na hubu
a on se mezitím meč obrátil proti kováři
své srdeční fraktury obleču do síťovaných punčoch a leopardího kožichu
a do pekla na bílém koni
když se mě teda nikdo nezeptá na oblíbenou barvu
tak mimozemský pán se zaobleným bytem
a gradientem navrch
mě varuje před živlem
který hýbe lidma
v jeho hnědých očích
odešla jsem navždy
dvě stě metrů ode mě začínal
končit svět
odpočívám od zdravého života
planety solidně řádí
každá sytá barva je zde podezřelá
fronta do kostela jako kdyby umřel ježíš
smrad hoven chcanů levného parfému a čehosi nakyslého
sběrný dvůr náhod
občas jsem ostrov
kde se dá akorát chodit dokola
kde hudba dohrála
jen budík pokračuje
občas jsem limitovaná edice
můžeš na mě vytočit slevu na kole štěstí
nebo prohrát život
podívej se na mě jakože to dává smysl
mám se evidentně tak dobře
že se nestydím jít na rande
s fanouškem kapitalismu
druhé rande na policejní stanici
a z ní rovnou na techno party
nepřišli jsme sem kvůli čemu tu končíme
není to fér ale je to krásné
hlavně nikdy nevystřízlivět
bránit své deprese
nechte nás tančit
chci ať mi závidíš můj úžasný život bez tebe
tasím zimní zbraně
bezkofeinové kafe z automatu
protože vřelé ruce chladné srdce
kudy chodíš tudy prudíš
klasicky bez placení
dál přidávám písničky do playlistu pro tebe
mohli bychom být šťastný pár
kdybychom to nebyli my
stýská se mi po hrách
jejichž pravidla jsem znali jen my
a jen my je mohli porušovat
američtí vědci ještě nepřišli na to jak na tebe zapomenout
jsem postel tracey emin
zaseklá v nepohodlné poloze
možnost pohybu byla zamítnuta
vodka teče po parketách
drtím prášky ať už něco ucítím
anebo ať necítím nic
život se jako hity stále mění

breaking news
teče teplá

jak by asi vypadala rumunská výměna manželek
borci tohle se nenosí ani ve filmu
ve štěstí na smysl života
zapomínáme
úzkost se tváří posvátně
má duši hluboko pod zemí
v tomto úseku odjela na dovolenku i deprese
na ostrov
kde se dá akorát chodit dokola
stále se umím překvapit
chci zas na chvíli do práce
chránit bohatství v ruském stylu – krást
místní folklor – velké a opuštěné
dopila jsem láhev
všechny oči na mně
rumuni jsou jako medvědi
podíváš se jim do očí
a sežerou tě zaživa
omylem sis vypěstoval toleranci
a toho času přemýšlet
neli please try to act polite
je těžké to slyšet takže to zopakuji
tahle země není pro nikoho
tolik veršů ztraceno v překladu
tančím jako dynamit
naše boty spadly rychle a najednou
kamení po kapsách
řeka ve vesnici
brašov brain station
v poloze stromu
místo na bod před sebou
jsem se zasoustředila dovnitř
a šeredně se vyvrátila
zážitků hodně
vzpomínek málo
i u sebe doma jsem turista
rockové hvězdy nemají v koupelně uklizeno
někteří páni a synové
v pondělí
kdy ani tráva neroste
zírají na mé ruce v moment kdy jimi prochází zemětřesení
začla jsem myslet italsky
aperitivo za sex
ale co dělat když to v ústech dává tolik smysl
autorizovaný florentský mód
bylo mi tak zle že jsem musela do galerie
po sexu má v pokoji vzduch vždy jiné vlastnosti
voněl jako lanýže
a celý den s ním
tak vzácný je
když se dobře vyspím
dokážu mít vytříbenou chuť
mé vlasy zase jednou chutnají slaně
takže mám dost šukání
teď jsem spirituální a lezu do hor
a když jsi hodně vysoko tak tam hodně fouká
doufám že ti to dává smysl protože mně ne
po tomto životě končím
jsem opět tak zamilovaná
že jsem
málem zapomněla jak chutná hudba
ta otravná a stresující
stačil falešný půltón
vymyslels způsoby jak mi způsobit
depresi a nedělal sis srandu
nemusíš se tolik snažit abych se cítila jako idiot
zvládám to levou
léta praxe
díky tobě už ovládám umění odejít
jsi záhada která mě pro tentokrát nezajímá
ale kde je ta jedna mozková buňka pro mě
i když miluju když nenávidíš tak jsem zase příliš
všechno
všichni
měli táty co je bili ale ty ne
večeříš sám a doufáš že zítra nebudeš
ty jsi básník já teoretička takže do jeskyně
spolu nejdem
mohla bych tě prostě vlastnit
ale preferuji krátkodobé pronájmy
anebo stěhování národů

Chviličku.
Načítá se.
  • Nela Bártová

    (1998) původem z Opavy, vystudovala Ateliér Sochařství 2 na FaVU VUT v Brně a nyní pokračuje ve studiích na pražské AVU. Jako neli vanilli občasně mixuje kolotočářské techno, ale také ambientní zvuky. Nedílnou ...
    Profil

Souvisí

  • Ostrava literární
    Nela Bártová

    než odraz temna které mě přitahuje

    viděla jsem pána krást
    a pokradla taky
    viděla jsem pána dát si xanax
    když jsem se vedle něj posadila
    a lupla jeden taky
    viděla jsem paní plakat
    a plakala jsem taky
    nejsem nic víc
    než odraz temna

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 15/2023
  • Psychedelie
    Anketa s Biankou Bellovou, Dominikem Bártem, Nelou Bártovou, Marianem Pallou, Vojtěchem Vackem, Janem Škrobem, Patrikem Linhartem, Annou Beatou Háblovou, Michalem Šandou, Radkem Fridrichem, Janem Vozkou, Jiřím Davidem, Darinou Alster, Ondřejem Maclem, Alešem Kauerem, Alžbětou Bublanovou, Xerodothem Sigmiem, Vlado Matuškou, Martinem Trdlou, Františkem Hruškou, Petrou Soukupovou, Adamem Borzičem a Pavlou Horákovou

    Všechny bych legalizovala

    Ptá se Milan Ohnisko

    Obohacován a okrádán zároveň – tak dlouho a tak intenzivně, že těžko si představit existenci člověka jako živočišného druhu bez přiznání role drog.

    Rozhovory – Anketa
    Z čísla 4/2023
  • 02_rozhovor
    Rozhovor s Nelou Bártovou

    Abyste se neposrali

    Ptá se Milan Ohnisko

    V mých básních je humor většinou nějaká slupka, pod kterou je něco dost smutného, až tragického. A tahle slupka je dost tlustá, takže pod ni nejde moc vidět.

    Rozhovory – Rozhovor
    Z čísla 15/2022