Odcházíš z poklopce noci do škeble bytu
Žádáš podpálit věčný vlčí hlad.
Čímkoliv!
Jen tomu musí
odříznout tvář.
Odštipuješ strusku nutností.
Kasa tři je volná,
kasta tři svolná.
Jak čepel ledvinou
hladce to sviští.
Nasvícené líce polehoučku
vystrkují ruby.
Spi, děťátko, spi,
inteligentní kombinovaná chladnička
s šikovnými funkcemi
u tebe bdí.
Spinkej, můj maličký,
modré oko na intuitivním
panelu presovače
do tmy ti svítí.
A přilétne-li přesto můra,
zaplatíme si stráže jiné.
Usni mi už,
do snů vábí tě nezlomný hlas.
Hlas lidu, hlas zboží.
Můžeš se stát pasačkou pávů,
rozluštit hieroglyf na líci Siria,
na půdách rozprávět s minulými,
po řekách malodušnost topit,
dokořán žít.
Nicméně smlč to,
naoko komol,
nechceš-li být zaživa
přibita k těžišti terče.
Jedině průměrnost nikoho nehněvá.
Jazyk selhává,
vracíme se na základnu
k dotykům.
Venku kolovrátky
vydechují čerstvé morytáty.
Přenášíme si svět blíže ke kamnům.
Aby nám zkřehl v rukách.
Prohlížím si neskonalou rozlohu
jednoho mžiku.
Senior Sales Manager po pravici
plísní po telefonu podřízenou
a vejrá si na špičky polobotek.
Ani jeden nejsme o nic víc extra
než potrhané avízo
o prodeji kuřic s rozvozem zdarma.
Povědomé město,
ulice, dům, okna.
Úzkost není formulována křikem,
ale úsměvem.
Mám strach.
Z toho, co všechno se
nemůže stát.
Utrhni
křídla andělům,
Pegasům a vzpomínkám.
Zahoď svíčky a růže,
patosy národního barda s kytarou,
věci, co dostaly zelenou.
Největším klišé lidstva zůstává
narození dítěte.
Stihneš to?
Bude to?
Přijde to?
Vydrží to?
Zůstane to tak?
Strach jsi a v strach se obrátíš.
Občas tě střetnou,
jak se s vodnatým pohledem zuřivě šíbuješ
od postavy ke člověku,
od ulice ke stolu,
rdoušený hlušinou pokřiveného daimonia.
Žádáš podpálit věčný vlčí hlad.
Čímkoliv!
Jen tomu musí
odříznout tvář.
Odcházíš z poklopce noci
do škeble bytu.
Jo, ještě se ukolébáváš dveřmi
a za nimi umyvadlem, postelí a
vysokorychlostním připojením.
Vyhublými a labilními
barrandovskými kulisami.
Dekoracemi, co tě dětinsky izolují
od vábení předpeklí
někde tam venku.
A tak se tu upíjej
a telefony nezvedej
a tak to odkládej
a pomoc odmítej
a důkladně se zapírej
a větve pod nohy si val!
Neboť na konci bezpochyby
kajícně ohlásíš
ale já se fakt snažil.
foto Lada Válková
Obohacován a okrádán zároveň – tak dlouho a tak intenzivně, že těžko si představit existenci člověka jako živočišného druhu bez přiznání role drog.
Mystická postava, z dnešního pohledu něco mezi Kosmasem a mistrem Yodou. Nikdy jsem se s ním nepotkal, ale byl mi všemi možnými kanály „zprostředkován“ (zjevil se). Jeho charisma zmátlo mnohé. (Jakub Šofar)
svět přichází o rozum
drží se u toho za madla
po promrzlých schodech
pomalu
jako starší člověk
přijď si pro mě
bože dobrý
skutečný jak
ucho kobry