Společnost tedy patří a slouží spektáklu stejnou měrou, jakou spektákl patří a slouží společnosti. Příběhy, které si vyprávíme, už nefungují jako „laboratoř možného“, nýbrž jako spektakulární laboratoř toho jediného, co je možné – tedy spektáklu. Zároveň se zdá, že spektákl je i dokonale flexibilní: snadno do sebe inkorporuje momenty individuální nespokojenosti se systémem, přičemž zajistí, že veškeré naše revolty a vzbouření míří vždy proti iluzi, nikoliv proti podstatě problémů.
(28. 12. 1931 – 30. 11. 1994) byl francouzský filmař, teoretik, filosof a spisovatel. V 50. letech se podílel na založení kolektivu Situacionistické internacionály (SI), tedy avantgardního umělecko-politického hnutí, jehož myšlenky nalezly odezvu v roce 1968 mezi revoltujícím francouzským studentstvem. Po rozpuštění SI se Debord zabýval filmovou tvorbou: vznikly tak filmy Společnost spektáklu (1973 – stejnojmenná adaptace literární předlohy) či In girum imus nocte et consumimur igni (1978). V osmdesátých letech vycházejí jeho knihy Úvahy o zavraždění Gérarda Lebovici (1985), Komentáře ke společnosti spektáklu (1988) a autobiografický Panegyrik (1989). V roce 1994 spáchal sebevraždu.
