V této poezii všemu nemůžeme rozumět, a ani nemusíme – přesto jí můžeme porozumět. Massalema je dalším z vlny básnířek a básníků, kteří v posledních letech přinášejí podstatná svědectví o světě, který je stejný jako ten náš, a tím myslím doslova stejný: stejné území, stejný časoprostor. Je tady.

Chtěla bych, aby se mluvilo o tom, že literaturu u nás víc než stát dotují rodiny a jednotlivci, kteří pro ni ukrajují ze svého volného času, ze své životní úrovně a často i ze své důstojnosti. Chtěla bych, aby všichni čtenáři věděli, že honorář jejich oblíbeného autora závisí na počtu prodaných kusů jeho knih, mezi které se nepočítají ty koupené z druhé ruky ani ty půjčené v knihovně.

Návrat do Remeše (přes Olomouc) je povedenou ukázkou divadelní adaptace poměrně složitého textu do živého tvaru, který s lehkostí a nadsázkou, přesto naléhavě bombarduje
diváka podněty k zamyšlení i emočními prožitky.

Asi najsvetlejším a najnádejnejším momentom v marazme uplynulého obdobia bolo vypískanie ministerky kultúry na medzinárodnom folklórnom festivale Jánošíkove dni v Terchovej.

Pošramocené a stále zraněné Sarajevo otevírající náruč autorům všech národností i náboženství a publikum přijímající různorodost je nepochybný důkaz toho, že literatura bez obtíží překlenuje mosty a umí poskytnout bezpečný mezigenerační i mezinárodnostní prostor. Přitom toho sama vyžaduje tak málo.