21/2021
Určitý typ znovuzrození čeká také Tvar. V současné době jsme spustili kampaň na platformě HitHit: Dáváme dohromady finance na zcela nový a obsáhlý web našeho časopisu.
Milé čtenářky, milí čtenáři,
blížíme se k závěru roku a toto číslo Tvaru lze číst jako literárního průvodce končícím obdobím. Kolega Milan Ohnisko přichystal rozsáhlou anketu, v níž spisovatelky, literáti, ale také novináři a umělkyně prozrazují, jaká kniha je letos nejvýrazněji oslovila. Upřímně jsem za tento rozsáhlý a pestrý přehled vděčný: Může sloužit nejenom jako výčet podstatných publikací, ale také jako inspirace pro výpravy do knihkupectví (z nichž se já osobně povětšinou vypotácím jako z kasina: Bez peněz a s přesvědčením, že se tam musím brzy zase vrátit).
Jsem opravdu rád, že rozhovorem tohoto čísla je interview s přírodovědcem a spisovatelem Miloslavem Nevrlým, „utajenou legendou“, autorem kultovních Karpatských her. V rozhovoru probíráme jeho nedávné vítězství ceny za „Nejlepší dokumentární knihu“, především ale jeho pohled na proměny ekosystémů a české krajiny. Nevrlý je obdivuhodný mimo jiné svým přístupem k dějům biosféry, v němž absentuje nostalgie po tom, „jak to vypadalo dřív“ – aniž by zpochybňoval devastační přístup lidského průmyslu, jeho myšlení určuje respekt k faktu, že vše plyne, herakleitovské panta rhei. To, že konec nemusí znamenat zánik, ale spíše transformaci a vstup do nové, zatím nepoznané fáze, popisuje také religionista Jan A. Kozák ve své eseji o mýtech, především pak o Ragnaröku, sudbě bohů a znovuzrození světa.
Určitý typ znovuzrození čeká také Tvar. V současné době jsme spustili kampaň na platformě HitHit: Dáváme dohromady finance na zcela nový a obsáhlý web našeho časopisu. Tvar samozřejmě zůstane i nadále především tištěným časopisem, nicméně rádi bychom kvalitní literaturu zpřístupnili také v digitální podobě. Padesát procent tištěného obsahu proto budeme zveřejňovat na webové stránce, kde čtenáři naleznou rovněž náš literární podcast Varta moderovaný básníkem Janem Škrobem, a v neposlední řadě spustíme také rubriku Skladiště, do níž mohou přispívat i naši čtenáři.
Rozhodně doporučuji, abyste se na naši kampaň podívali! Budeme rádi, pokud zvážíte příspěvek a přidáte se k dárcům – připravili jsme řadu odměn. Mezi nejzajímavější nejspíš patří bibliofilsky laděný sborník s verši a portréty „ambasadorů Tvaru“, tedy literárních osobností, které Tvar podporují. Jsme vděční, že jsou mezi nimi takové persony jako třeba Irena Dousková, Václav Kahuda, Petra Soukupová a mnoho dalších spisovatelek a spisovatelů, kteří oživují českou literaturu. Těšíme se, že společně s vámi, našimi čtenáři, se nám podaří obrodit internetovou podobu Tvaru!
Přeji vám, aby byl konec roku nejenom úspěšným zakončením jedné etapy, ale především šťastným přechodem do etapy nové!
To hlavní
-
Za těch dlouhých osamělých týdnů v horách jsem začal pociťovat zvláštní, slovy těžko vyjádřitelnou jednotu s „přírodou“, která mne obklopovala, s rostlinami, brouky, ptáky, stromy; stával jsem se jedním z nich, nepatrnou a zranitelnou entitou, vrženou kýmsi z neznámého důvodu do nezbadatelného vesmíru.
-
Je to především fundovaně podložená a přitažlivě zpracovaná popularizace obtížných témat týkajících se biosféry.
-
– Jestliže jsou věci neznámé, pak je neznámý i člověk. Co tady s chválou a hanou!
-
Má snoubenice píchla se do prstu,
má lesní šerostenka v tanci spala.
V poli plála červená světla. -
Chodím po domě
oblečená jen do svých vlasů.
Ztráty po noční bouři:
několik popadaných zelených rajčat,
ulomená špička mladého kiwi. -
Stará a nová čistička, které se dělily o odpad přitékající z celého města, stály za sebou na ostrově jako vládkyně řeky.
-
Až na tři knihy – Ztroskotanec na břehu atlantském Ivana Wernische, Almara téhož a Nevědění Milana Kudery, které zazněly dvakrát – se tituly neopakují. A pestré jsou i žánry, a dokonce jazyky…
-
Tvrdím, že mýty jsou necelé, protože jsou hraniční, totiž nacházejí se vždy na horizontu, kam jen tak tak dohlédneme, a to, co tam vidíme, je způli ponořené v mlhách.
-
Je potřeba poznamenat, že i v současné době vánoční atmosféra generuje temné pověsti, i když v podobě městských legend.
-
Pokládám mrtvé na koberec
A procházím se po nich
Jsou krásní
Do některých uléhám
Jiní mě hladí
Vkládám si do úst tolik mrtvých
Kolik mohu sníst -
Jde především o moji cestu od staré hudby k literatuře, o vlivy, které ve vzájemných konstelacích na sebe působí, jde o to, že bilancuji a prohlížím si, co k čemu patří a mezitím se bájný Uroboros opět zakousl do svého ocasu, abych se s hlubokých výdechem posunula k nádechu novému.