Byl němý večer v moři mlh, soumrak touživý
Má snoubenice píchla se do prstu,
má lesní šerostenka v tanci spala.
V poli plála červená světla.
Má snoubenice píchla se do prstu,
má lesní šerostenka v tanci spala.
V poli plála červená světla.
Přišlo mi to nespravedlivé, byl jsem vnímán v prvé řadě jako syn Ivana Wernische, i když jsem ho vlastně neznal. Naše básně byly automaticky porovnávány, hovořilo se o mém ovlivnění. Ale to ovlivnění bylo vždy velmi diskutabilní. Já ho neznal, já si ho odpíral!
Zapadlo rudé slunce,
zemřelo.
Někde v nejhlubším nebi
rodí se však slunce nová.
v popelníku rychle chladnou
žhavý novinky
vosy se sypou na cukřenky
(zbylo v nich ještě na dně)