náklaďák mačká holuba na vlažný břicho města
v popelníku rychle chladnou
žhavý novinky
vosy se sypou na cukřenky
(zbylo v nich ještě na dně)
zahřmělo od blesku k hromu
jedna dva tři
čtyři
( )
prázdným bytem zavonělo
koupání čajových lístků
zavři okna
aby dovnitř nepršelo
zavři okna
(aby pravda neutekla ven)
nezapomeň dýchat déšť je tu
jsem rodinné album
věčné lži
ozdobným písmem
v žule
(krev se šplhá nad komíny
oranžoví dým mezi plchy
vržou větvičky a stíny)
prosím řekni jim
(chmýří se měkko z topolů
za řekou rostou netopýři
olším z mozolů)
že už jsou vidět
(co sluníčko ukázalo to měsíček dá
když světlušky se kradou
lidem
do zahrad)
hladové kameny
(a hlad má velké oči hlad prostě vidí líp
až za vodu i v noci)
i zespodu
v popelníku rychle chladnou
žhavý novinky
vosy se sypou na cukřenky
(zbylo v nich ještě na dně)
a rty se lepí na lžičky
a rtěnky na hrníčky
a piškot čeká na dýško
(nedostane žádné)
je 100procentně teplej
(hele radši šeptej)
a o chlapech jen opatrně
(vůbec se jí neptej)
jako když tlouštíci usedají
na zahradní židličky
simča má krámy
jsme tu jen samy
dvě
(já už do krámů jen chodim
a ona v jednom pracuje)
a nikča je kde? zase s nim?
dyť víš že stavěj barák
(všichni něco budujou
jen mně se všechno
rozpadává)
a jinak dobrý? ale jo
jsem celkem spokojená
(náklaďák mačká holuba
na vlažný břicho města)
nemůžu si
stěžovat
(tak třicet čtyři ze sta)
stulíky se stulily
k břichům spících kačen
jen bukač čekal na vesmír
(a ten se nenačetl)
všechno jsme už zkusili
stavět už není na čem
a prázdno nad bukačem
Je noc. V pokojích
jsou nahá těla. Někdy si obrat
k ničemu, nedokončený,
přisvojí spáč, jímž zmítá sen.
Zda dotknu se toho ramena, tohoto dalšího,
pobídnu, aby se oči otevřely, roztáhly,
aby těla oživla, jak jsme věřili,
jak se stalo, jednou? Volej,
vrať se, Claude, vrať se Enzo, z mezi mrtvých?
Volám ta jména, nikdo se neprobudí.