05_poezie
Standa Urbánek

náklaďák mačká holuba na vlažný břicho města

v popelníku rychle chladnou
žhavý novinky
vosy se sypou na cukřenky
(zbylo v nich ještě na dně)

Beletrie – Poezie
Z čísla 19/2021

* * *

zahřmělo                 od blesku k hromu
jedna dva                 tři
čtyři

(               )

prázdným bytem zavonělo
koupání čajových lístků

zavři okna
aby dovnitř                 nepršelo

zavři okna
(aby pravda                 neutekla ven)

nezapomeň dýchat                 déšť je tu

 

* * *

jsem rodinné album

                věčné lži
ozdobným písmem

                                v žule

 

* * *

(krev se šplhá     nad komíny
oranžoví dým     mezi plchy
vržou                  větvičky         a stíny)

            prosím řekni jim

(chmýří se měkko     z topolů
za řekou         rostou   netopýři
olším                         z mozolů)

            že už jsou vidět

(co sluníčko ukázalo      to měsíček dá
když světlušky                se kradou
                                       lidem
     do zahrad)

            hladové kameny

(a hlad má velké oči    hlad prostě vidí líp
až za vodu                   i v noci)

            i zespodu

 

* * *

v popelníku rychle chladnou
           žhavý novinky

vosy se sypou na cukřenky
           (zbylo v nich ještě na dně)

a rty se lepí na lžičky
           a rtěnky na hrníčky

a piškot čeká na dýško
           (nedostane žádné)

           je 100procentně teplej
                      (hele radši šeptej)

a o chlapech jen opatrně
                  (vůbec se jí neptej)

jako když tlouštíci usedají
                  na zahradní židličky

 

* * *

simča má krámy
             jsme tu jen samy
                                       dvě

(já už do krámů jen chodim
             a ona v jednom pracuje)

             a nikča je kde? zase s nim?
dyť víš že stavěj barák

             (všichni něco budujou
                jen mně se všechno
                   rozpadává)

a jinak dobrý? ale jo
                jsem celkem spokojená

(náklaďák mačká holuba
                na vlažný břicho města)

nemůžu si
             stěžovat

             (tak třicet čtyři ze sta)

 

* * *

stulíky se stulily
             k břichům spících kačen
jen bukač čekal na vesmír

             (a ten se nenačetl)

všechno jsme už zkusili
             stavět už není na čem

             a prázdno nad bukačem

Chviličku.
Načítá se.
  • Standa Urbánek

    (1986) je muž v domácnosti. Dosud nepublikoval. Vyrůstal v Duchcově, žil v Praze a bydlí v Seattlu. Postupně se zlepšuje.
    Profil

Souvisí