LF

Lidé

Lucie Faulerová

Medailon

(1989),
prozaička, scenáristka a editorka. Vystudovala bohemistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci a poprvé se představila jako spolueditorka – mj. s Kateřinou Šedou, Alešem Palánem – antologie rozhovorů, reportáží a příběhů ze sociálně vyloučené lokality Brnox. Průvodce brněnským Bronxem (Kateřina Šedá, 2017). Samostatně debutovala románem Lapači prachu (Torst, 2017; nominace na Magnesii Literu 2018 v kategorii „Litera za prózu“), který vzbudil čtenářskou i kritickou pozornost. Za druhý román Smrtholka (tamtéž, 2020; nominace na Magnesii Literu) získala na jaře 2021 Cenu Evropské unie za literaturu, jejímž cílem je podpořit mezikulturní dialog a jež se uděluje autorkám a autorům z několika členských zemí. Žije v Praze.
 

Autor fotografie

Alžběta Procházka

Načíst další
  • 02_rozhovor
    Rozhovor s Lucií Faulerovou

    Ve své podstatě jsme temní

    Ptá se Vojtěch Němec

    Dřív byl autoritou bůh a zdroj naší síly nebo našeho neštěstí se dával něčemu vyššímu, a teď je tu spíš snaha vnímat to vyšší sám v sobě. Což může v člověku generovat větší zodpovědnost za vlastní činy, ale zároveň to taky může zasmrádnout narcismem.

    Rozhovory – Rozhovor
    Z čísla 19/2021
  • LF
    Lucie Faulerová

    Smrtholka

    Pán v bílý košili říká, že si o tom zazpíváme, že si to totiž zpívají lidi po celým světě, že možná díky tomu pochopíme, jak je to očistnej proces. Paní ve žlutých šatech jde pro futrál s kytarou. Madla si opět pomaličku zasouvá pěst do pusy.

    Beletrie – Próza
    revue Ravt 8/2021
  • LF
    Lucie Faulerová

    Barulka

    A pak je zas dlouho jen tma, co mě nutí bdít, i když občas mě tak vyčerpá, že se propadnu do snů, kde je všechno obráceně, kde jsem já ta, co spadla ze střechy, a Barulka se mnou stojí před zrcadlem a říká – vidíš?

    Beletrie – Próza
    revue Ravt 4/2018
Vyhledávání
Starší obsah

Pro obsah starší roku 2015 můžete zapátrat na našem starém webu: http://old.itvar.cz.

Pokud Vám můžeme s čímkoliv pomoci, napište nám!

Edituje