Jaráky
Neděle pět odpoledne
nikdo nemá co na práci
Plný vlak jede z Prahy
Od Pardubic si stoupnu
Vypiju krakonoše
Otevřu meruňku
a líznu si macerátu
Tak končí jaráky
po koncertě Plastiků
Po Troskách ani památky
Zahrada potemnělá
Je konec fesťáku
Máničky u Dunaje
jeho slepého ramene
zírají do žhavíků
Na opačné straně
další mánička
Objímá vrcholy Krkonoš
Zahrada potemněla
plody zrají nocí
Viktor Hait
Viktor je šampón
mezi máničkama
Ukradli mu obraz
jak Plastikům nástroje
Štětce mu však nevzali
Kostky jsou vrženy
Hledá je marně
Odkaz
Máničky chovají odkaz
Pes pokojně pod stolem
hlídá
Strom zakrývá
výhled na Pálavu
Probouzí se v létě
Touhy nenaplnitelné
Od rybníčka
zhrublý hlas říká
Tebe jsem tady vážně nečekal!
Takový umělce my nemáme!
Jdeme se koupat
Ten odkaz
leží někde mezi starými hipíky
V sedmdesáti
mají ambice
jako v sedmdesátkách
Mimo setkání s přáteli
očekávají ještě smočit…
vlasy a vousy
Vlasy a vousy
Ze spodních proudů
nelze se vymanit
Na fotkách v hlavě
běží máničky
Bílé
Mezi nimi občas se objeví
vousatí bez vlasů
Vlasy a vousy
Spodní proudy
Bez spodních vod
se nedá žít
ZACHRAŇTE MÁNIČKY!
Drumandbassový domov důchodců
Domov důchodců
aktivita podsklepená
Kapky macerátu
k mání
Jak student
píšu básně
před krbem Karla Škrabala
Ale důležité je
zapojit
akční podnikatelské anděly andrgrandu
Poslední rozloučení s J. E. Fričem
Skalák má ruce upracovaný
Skalák dělá na mlýně
Přijel hippies autem do Brna a do Štípy
s nohsledy, které nikdo nepoznal
Skaláci přijeli a odjeli
S nikým se nebavili
utřeli kanoucí slzu
Švejda na pohřbu nebyl
přesto se pustil do smutečních hostů
když hájili Skalákovu aktivitu
Má ruce upracovaný
Máničky u chleba jen nevěřícně zíraly
Máničky se nebijou
Máničky se kreslí
stojíce nad hrobem
ve hlavě čelenky
Pokornou náruč lučního kvítí
Z cyklu Zachraňte máničky, 2019.
-
Krista Kašpar
(* 1992) žije v Brně. Vystudovala intermedia na Fakultě umění Ostravské univerzity u Petra Lysáčka. V současnosti je doktorandkou na FaVU VUT v Brně, její projekt se zabývá stárnutím a ...Profil
Souvisí
-
slunce
se kutálí nad lukami
kuželky vyhaslých sopek
se černají -
-
Uvedené básně pocházejí z pozdních, respektive posledních Nerudových sbírek Geografía infrucutosa (1972), Jardín del invierno (1973) a El mar y las campanas (1973). Ty se společně řadí mezi téměř třicet Nerudových knih, které nikdy nebyly přeloženy do češtiny na úkor opakovaně vydávaných angažovaných textů zejména z přelomu 40. a 50. let. Ze zastoupených básní se vynořují motivy a témata příznačná pro (nejen) pozdního Nerudu: vztah k Chile, jeho krajině a přírodě a zároveň stesk po domově, v tomto případě propojený s kontextem Francie, kde Neruda působil před svým posledním návratem do vlasti jako diplomat.