Prolog
Až slunce vysuší, co moře dalo,
postavím vor z toho, co se mi stalo.
Až příliv zavelí, spustím svůj prám.
Abergele, kdo žil tu, byl příliš sám.
Jak obzor musím si pro své slunce dojít,
přes vlny, kterými se nebe plout bojí;
jak ryba musím si za tichem stát;
vítr, když hledáš, zůstane chvíli vát.
Jak země musím si pro své moře dojít
přes zrna, kterými se čas tak rád brodí;
jak stromy musím ti kořeny dát;
vítr, když hledáš, zůstane chvíli vát.
Jak racek musím si pro své nebe dojít
přes duhy, kterými se plachtoví brodí;
jak lodě musím si za kotvou stát;
domov když hledáš, začne ti vítr vát.
Jak dítě musím si pro svůj kámen dojít
přes hrady, kterými se velcí projít bojí;
jak dítě musím si za slovem stát.
Domov, když hledám, začne mi vítr vát.
Domov, když hledám, bývá už na dosah…
Foto (c) Lukáš Houdek: Slavkovský les.
-
Dagmar Plamperová
(1982) studovala bohemistiku a rusistiku na FF UK v Praze. Nedostudovala. Živila se jako korektorka Lidových novin, deníku Metropolitní expres nebo jako redaktorka zaniklé zpravodajské stanice Z1. Dva roky pracovala v KFC. ...Profil
Souvisí
-
Obrať list, ať slyšíš krejch volavek popelavých / Obrať list, ať řeky proudí naopak
-
Ve svátečním odpoledni, / smrt přichází zvlášť / pro toreadory / i býky
-
… tady je člověk člověku vlkem.
Tady je vlk vlku člověkem.
Tady je člověk vlku vlkodlakem.
Vlkodlaku – já mu neucpu vlčí jámu ani zvlčilým ocasem…