07_poezie
Jan Motal

Pastorální elegie

To u jezera
savana pořádá
tichý soud
nad lidstvem

Beletrie – Poezie
Z čísla 17/2021

* * *

Na ztichlé ulici
i náměstí smytém
pandemií

držím krok
pevný
a jasný
jak oko orkánu

Spěchám
vždyť

František maličký
už buduje v nebesích
falanstéru

Vydrž
bratře

Beru si křídla
jitřenky

 

* * *

Ještě se rozední
naposledy
jen trochu
aby viděl sis
do dlaně

I všichni svatí
zírají
ustrnuti

Svatá Lucie
upiji ti z žalu

ráno z prstů zas
vyklouzne
jak hádě
hbité

Plesej
neplodná
on přijde
čas kdy

toužebně
zavzdycháš

Hrál jsem si
nad dírou zmije
a klackem šťáral
v noře baziliška

Zdali již
nemění poušť
se v sad?

Ale nic nic
Jen naděje
tiká
suchým dnem

Já žíznivý
nad žírným pařezem
pasiáns
vykládám

 

* * *

Na běžce v Plzni
prý
káně útočí
tiše a
bez varování

Ach
moudrosti

Nebe je zahrádka
smíření

 

* * *

Kiosek na rohu
odtáhli

Rolety stažené
Homole cukru
zapadá prachem
Ve stínu lavičky
svévolník hladoví

V našem čase
jsou jitra tichá
a potoky
líně odnáší
pablesky nedělní

Velký test kečupů
sílí
Dopad lze čekat
globální

A žezlo tvých úst
chudobní
spatřili
nad městem

 

* * *

Všechen svět je pouze
maso a prach
a perly
velké ceny

Poruby dnů
na lidstvo čekají
Pak rána červ
a duha
v zornicích jelenů

Tak tichý bude zánik

neboť svět musí ustoupit
naději

nesmírné

 

* * *

Za lepkavých nocí
je slyšet
každé zaklepání
na lebku
Africká temnota
proniká sny
bělochů
o slávě pokroku

a k ohništi
prospektorů
doléhá zívání jeskyní
Svatá Bernadeta
chechtá se
svým srdcem prosťáčka
děsu v jejich očích

To u jezera
savana pořádá
tichý soud
nad lidstvem

 

* * *

Až na indická města
sedne prach

S nádechem volnosti
zjeví se
Himálaje

Karety neslyšně
oplodní pláže
za racčího zpěvu
ranních chval
Je mír
jehož sláva
zástupů trpících
dotýká se

 

* * *

Nad Basilejí
střechy hoří
žárem milostným

krvavý déšť snesl se
na Bavory
a u Prahy narostl
vinici plnovous

Jasné znamení
je třeba vrátit
sklo do konzumu
a do mošny
přibalit
lovečák

Haleluja

 

* * *

Za úplného ticha
lze slyšet, jak mnou si dlaně
mechy a játrovky.

V polostínu tlejícího dřeva
vlhce se vinou
ulitami minulosti
a srůstají epochami evoluce.

V korytech druhů
a prameništích životních cyklů
zanechávají stopy
zřetelné jen poutníkovi bez cíle.

Za hustých srážek
rozvinou se do krajkové tabule
k hostině sváteční.
Jednu číš připraví
vždy
pro Eliáše.

Chviličku.
Načítá se.
  • Jan Motal

    (1984, Ostrava) je filosof a religionista. Dříve točil dokumenty, nyní se živí jako vysokoškolský pedagog. Píše eseje, ve kterých se věnuje kulturní a sociální kritice. Zajímá ho zvláště vztah dialogu ...
    Profil

Souvisí

  • O tom, že socialismus je možný pouze jako náboženský, psal Buber, když formuloval vizi budoucnosti lidstva sjednoceného autentickými, svobodnými vztahy bez donucování.

    Esejistika – Esej
    Z čísla 18/2020
  • Vybavuje se mi Paracelsus, tak oblíbený C. G. Jungem. Ten při pohledu na noční oblohu popisoval hvězdy jako lumen naturae, světlo přírody, jež si v sobě nese každá bytost a jež lze spatřit v symbolech snů, fantazií a pocitů.

    Esejistika – Esej
    Z čísla 18/2018
  • Ekologie, Filosofie
    Jan Motal

    Živé slovo musí být radikální

    Radikální umělec se zavazuje znovu a znovu podstupovat pouť do hlubiny. Tato cesta ale nemá konec, na jejím konci není zpráva či informace.

    Esejistika – Esej
    Z čísla 11/2018