08_poezie
Jakub Řehák

Ať žije smrt! (Princip zapomenutého vzkazu)

Pokládám mrtvé na koberec
A procházím se po nich
Jsou krásní
Do některých uléhám
Jiní mě hladí
Vkládám si do úst tolik mrtvých
Kolik mohu sníst

Beletrie – Poezie
Z čísla 21/2021

Jsou jenom dvě zrcadla navzájem
v sobě se zhlížející
Biebl – Plancius

 

* * *

Dnes večer se mi dusí srdce
V hrudi vybuchuje vztek
Ztrácím jazyk
Pokaždé když na tebe
Promluvím
V ústech se mění na mrtvý sval
Neschopný předat lásku
A ty otřásáš se trapnem
Hraješ-li sama před sebou
Erotickou vosu
Která je kuchána
Tlustými prsty

Jsi plná pokojových lží a modrého šera
Vložila jsi do mne záři
Ale už nezáříš
Tvé rty vydechly oblak železných pilin
Nyní jemnými vpichy
Zraňují mé rty

Miluješ nové mrtvé
Miluješ se s nimi
Tlukot tvého srdce se odvíjí
Jako neviditelné klubko
Do prostoru ulic
Učinila sis drdol z vlasů
Pokrývala ses zlatou září
Ze vzdáleného prachu Jupitera
Myslela jsi že je to bůh
Ale nebyl
Jen konečná fáze
Tvého postupného mizení
Mé oči
Mé paže
Tě už nenalezly

Mrtví ti psali dopisy
Zapálili je
Vyhodili
Pak je tahali z košů
Ještě hořící
Mrtví obcházeli dům
Byt po bytu
Pokoj po pokoji
Chtěli mne zapálit
Zdalipak se mnou spálí i mé vzpomínky?

Vidím tě jak v sukni seskakuješ ze zídky
Tvé čelo pokrývají stíny ze zbořené zahrady
Tvé vlasy se obtáčí kolem chvějících se uší
Tvé vlasy i uši
Patří novým mrtvým
Pereš v sobotu prádlo
A pračka ti zaplavuje byt
Směješ se smíchem cinkajících talířů
Později odcházíš
Těšíš se na svého hocha
Abys mu rozsekla tělo i rty
Jsi krásná jako rigor mortis
Které neúprosně vyrážejí na kůži
Po smrti dodají
Tvému tělu
Cizorodý vzhled
Duté loutky
Nebudeš se podobat
Dřívějším rtům
Ani
Dřívějšímu dechu

Tvá ústa patří novým mrtvým
Co odpovíš?
Nic
Jsi složena z poletující jinovatky
Vlníš se v nepřetržitém pohybu
Který mění tvé nálady
Tvé hnědé oči
Tvé soví pozvedání obočí
Činí tě přesnou
Pro mé rty
Pro můj polibek
Plný zkaženého zlata

Mé zlato bylo poničeno
Mrtví je uložili do sejfů

Ať žije smrt!
Řekl jsem a ty jsi na mne pohlédla
Nepřetržitýma očima
Krásnýma jako dezinfekce
Ať žije smrt!
A prázdné oční důlky
Všech mrtvých
Které jsi měla uvnitř sebe
Ať žije smrt!
A zbaví mne banality zoufalství
Dnes večer můj vztek
Osvětluje město
Natáhni svetříkové šaty
Dlouhé jako betonové kvádry náměstí
A miluj si
            Miluj
V bytech zaopatřených ajťáků
Tvůj život určuje sexuální prsten
Který si čas od času nasadíš
A jsi neviditelná
I pro sebe sama
Miluj si
V tu chvíli pro tebe
Neexistuje bůh

Ať žije smrt!
Ať zničí nové mrtvé
Kteří se s tebou milují
A netuší že v orgasmu zanikají
A že jejich nezrozené děti
Jsou předem mrtvé
Už v okamžiku zrození

Ať žije smrt!
Zvolna se proměňuji
Chci být tvůj nový mrtvý
Pozvolna se úží můj dech
Pokládám mrtvé na koberec
A procházím se po nich
Jsou krásní
Do některých uléhám
Jiní mě hladí
Vkládám si do úst tolik mrtvých
Kolik mohu sníst

Ať žije smrt!
Tví mrtví rozkvétají
Vyplňují ulice a domy
Mrtvých jsou plná náměstí
Jsem plný modrého šera
A pokojových lží
Z pórů mi prýští mrtvé květy
Možná se znovu narodím
V zemi tvých překrásných mrtvých
Nepotřebují druhé tělo
Lásku
Jsou se vším srovnáni

Čekám že ty sama se proměníš
Pootočíš mým obratlem
A já zemřu doopravdy
Zatím jsem jenom mrtvý
A zemřít neumím
Tví mrtví se mi smějí
Směje se mi i tvůj nový byt

Ať žije smrt našeho života
Který nebyl skutečný
Ať žije smrt!
Jedině s ní je možné žít
A nezaplést se
Do vzájemné vraždy
Jedině tak lze uplatnit
Princip zapomenutého vzkazu
Který zní
Ať žije smrt!
A nás dva nespojí
Nikdy znovu
Nikdy víc

Chviličku.
Načítá se.
  • Jakub Řehák

    (1978) je básník, esejista a editor. Nositel ceny Magnesia Litera. Autor čtyř básnických sbírek, z nichž poslední se jmenuje Obyvatelé (Fra, 2020). Žije v Praze. Báseň pochází z připravované, stejnojmenné sbírky.
    Profil

Souvisí

  • 02_anketa_Kral
    Petr Král
    Anketa s Martinem Stöhrem, Zuzanou Karlovou, Radimem Kopáčem, Petrem Motýlem, Věrou Koubovou, Robertem Fajkusem, Antoniem Parentem, Donatella Giancasperem, Zbigniewem Machejem, Petrem Adámkem, Janem Gabrielem, Petrem Hruškou, Danielou Langer, Janem Gogolou ml., Jiřím Kloboukem, Romanem Erbenem, Michalem Šandou, Sylvií Richterovou, Františkem Dryjem, Maxem Ščurem, Michalem Ajvazem, Milanem Ohniskem, Wandou Heinrichovou, Jaromírem Zelenkou, Vendulou Bednářovou, Milanem Klepikovem, Janem Rubešem, Josefem Hrdličkou, Pavlem Kostiukem, Vlastou Voskovcovou, Marinou Vanci-Perahim, Robertem Kanóczem, Pavlem Řehoříkem, Ivanem Štrpkou, Jakubem Řehákem, Jaromírem Typltem, Janou Bokovou, Jaromírem Zeminou a Patrikem Linhartem

    „Tanec je pro vás víc než rovná cesta,“ řekl mi tehdy

    Ptá se Milan Ohnisko

    Petr byl ztělesněním noblesy: jak osobní, lidské, tak noblesy poezie s celým jejím bohatstvím, čítajícím tisíce let a tisíce odstínů. (Max Ščur)

    Rozhovory – Anketa
    Z čísla 21/2020