1
První schůze proběhla za plechovými dveřmi
Kde před tím bylo několik let složeno uhlí
Nic jste z toho nemohli vyvodit
Snad jen proto máte tolik černé dlaně

Na ničem jste se nedohodli
Ale o přestávce jste hovořili
O podivných návštěvách v nenadálých sálech
Kde se v prachu povaloval srolovaný koberec

2
Prostorem ložnic táhne vanilková vůně
Uléháte na temná lůžka
Zatímco ze stropů už týdny padá zmrzlý led
Úsvit se objevil jako velká zmrzlá porce jídla

Zahodili jste knihy a vyrazili do ulic
Slyšeli neskutečné zkazky o parkování na sídlišti
Viděli prádlo natažené od drolících se plotů
Zlou bytost v tmavých pokojích Prahy

3
Sluneční sláma poletuje nad komíny
Dál rostly poplašné zvěsti ze seřazených lavic
Prosycených vůní borovic
Vítr v ulicích byl chladný a plný sazí

Z prvotního nadšení zůstalo prázdno
V kalužích
Slova se podobala zacpaným ústům
Apokalyptickému rojení

4
V minulém odpoledni jste se měnili v přitažlivé sochy
Obličej dostával barvu zábradlí zmoklých deštěm
Plechový rytíř vrávoral ve falešném akváriu
Procházel veřejemi poblíž uhlí a dříví

5
Pohyby věcí v kruhu pod bzučícími hlasy
Místa stvořená pro kluzká místa
Vyrazili jste do ulic plných světla

Našlapujete po siřičité barvě sněhu
Den to je ta vlhká vlast na jazyku
Která se bělá na konci ulice

6
Záchodky bylo cítit v pohybech rtů ve vyřčených slovech
Putovali jste rourami
Vzduch vás česal do naprogramované ztuhlé masy

Počasí bylo vyrobeno z grafitu slídy a antracitu

(Miluji čas
Čas olověných ozubených vzkazů
Schovaných do ruky v rukavici
Jsem ztracený v čase

Tvůj minulý vzkaz zněl v ústech jako kaštan
A zavazoval mne k nepěkným činům
Před zábradlím udělat krok a uvidět
Jak se ulice propadá do nižšího patra)

7
Sníh se lepí do vlasů hory jsou temně šedé
Byli jste příliš malí v rozsvícených sálech
Plných ochozů z nichž padal písek a piliny
Na hlavy zaklesnuté u hlasovacích stolků

Bílé slepice rána máte jich plné ruce
Bílá je jméno kterým koušete slova
Míra nebe nad modrajícími rty není valná
Stejně jako čas

8
Stěhujete se
Ve vlasech vidím špínu prach a zkroucené podrážky
Kdo jste ptám se
Zůstáváte vně dobrodružství

Uprostřed noci zavřených oken
Polibky chladné jako umyvadla
Jste daleko od úsvitu nože
Chůze dostávala ocelový vzmach

Odcházíte louže se v botách lesknou
A ještě dlouho potom co po vás zbyde
Jen vlahé prázdno
Držíte v sobě vlastní obraz

Ráno pak vyjídáte z košů
Zbytky šedivého světa
Odcházíte do kosmu
Proradně vlhkých večerů

9
Otevřete dveře a nikdo tam není
Deka to je prázdný svět
Vítr chutná po cihlách
Slza se rozpouští uprostřed dne

Vítr v ulicích je chladný a hned zase plný prachu
Písek se sype ze ztrouchnivělých trámů
Přecházíte po lešení
Čas odměřuje pohyb vody

Za nábřežím utíká paprsek
Ruce mávají zpoza hladiny
V rušné třídě brzdí proudy aut zasypané sutí
Ze ztuhlého nebe padal sníh

Zlí mechaničtí andělé přicházeli

10
Prach z jabloní se sype do dlaní
Viděli jste duté ostrovy
Průhledy v živých plotech
Poloprázdné ulice čekající na hlad

Chodby potrubí obalená gázou plná tekoucí vody a páry
Postele u podmáčených zdí
Vlhký vzduch nad zídkou se promění v suchou kapku
Ve vysokých domech plných deště

Odcházíte vstříc rozmazaným bicyklům
Motýl rozháněl drobný štěrk v temném bistru
Zaslechl jsem právě tam tvůj hlas svázaný šátkem
Anebo se mi pod novinami zdála cizí noha?

11
Stáli jste v oblecích – ruce plné slídy –
Uprostřed prázdného města
Otázka protáhla se ulicí a zazvonila
U vytlučených oken obchodu s potravinami

Mozek světélkoval v šípkovém keři
Patou jste předávali zprávy chodníku
Tramvaje ve vzduchu hloubily tunely
Mosty vydechly v ranní slze

Kov teče do předměstského hrdla
Útržky paměti v ptačích budkách
Pomalu usínáte na příliš osvětlených chodbách
Věci se proměňují v pulsující hudbu

Tramvaje plachtí po známých trasách
Míjejí domy s prázdnými okny
Nekonečné míjení kanálových mříží
Pod kterými se neskrývá podezřelý tlukot

Zlato se leskne na zvolna vyvětralých zdech
Temné kovové tunely znějí pod náměstím
Činžáky vystrčené vzhůru jako prsty
Jako strašně bílé a tenké prsty

(2010 – 2020)