Petru Královi a spolužákům

1
Za svítání se nacházíme v bodě mrazu
Stále plní neodkladných výpadů
Polibky se šíří chodbou do níž vstupujeme obklopeni dýmem
Tramvaje stékají podél paží podobně jako cesty krve

Vracíme se z pozlacených ranních nástupišť
Zpátky k odpoledním hlavám
Které ovládají černá umění
Naše těla pozvolna dostávají oranžový nádech
Zdálo se že náklad v útrobách
Nás přestal tížit

Ruce se dotýkají zdí-pohledů
Do zapomenutých autodílen
Ustanovené ovzduší láká ozvěnami jasu

Pamatujeme si výkřiky racků mezi budovami
Nálože strachu
Bílé republiky rána
Pozvolné stánky s lidskými labutěmi
Sklady plné brambor a sklepního ovzduší

V nervózně usušených ulicích si pokládáme za čest
Otevřít dveře příštímu ledu

2
Kdo jsme to nikdo neví
Věnujeme se líným rozkoším a zkázám
Městské parky podstupují zatemnění
Zvířata olizují nohy příštím matkám

Vlhko slunečního jasu pokrývá lehce otupělé rty
Spatříme podchlazený pohyb těla pod ledem ulic
Domy sypou šedou mouku na naši tvář
Obchody se míhají v chladnoucím klopýtání

Dobu růžové hojnosti neurčuje řád zprava ani zleva

Hnízda strmých bankovních účtů se dávají do pohybu
Naše věty se rozpadají na pouhá slova
Peníze šustí ve sklepích
V truhlách se začíná nová revoluce švábů

Vracíme se zpátky do odpoledních držav
Na předměstí unavených strak
Rychlík bude vypraven
Záhada nebude rozřešena

Andělé vzduchu přebírají vládu
Nad nevinnými cestami z kufru do kufru
Pozvedají naše kroky
Šátky příštích rán povlávají v šeru

Přichází doba kdy budeme odpočívat jako válečná zvířata

3
Kolonie při okrajích měst rozzáří zlatá pěna
Ve výherních automatech prší vajíčka zbavena skořápek a lásky
Stolní hry počmárané nezvyklými touhami
Svlečená těla uložená do vyzývavých praček

Dřevěné bedny rozházené na písku
Vítr nás hladí jako neviditelná ruka
Ještě nám zbývá čas než odjedeme
Než otevřeme baterii lahví od vína
Kde leží ta krásná svobodná země na okraji rosy a ranní trávy?
V horách lidé vcházejí do tunelů ze skla
Chceme žít v horách jasu
Stoupáme v podivuhodných výtazích až k čekajícímu rychlíku

Přátelé co znamená pozvolné vápno v uvadajících pohledech?
Co znamená vysypané peklo v protáhlých prstech plných bílé zeleniny?
Ještě jsme ani neuměli mluvit a už jsme se smáli
Na herečku v níž rostla sláma

Naše budoucnost leží ukrytá v nepřístupném filmu
Hrdinka nás polaská rukou i ústy
Skloněná pod námi jako obyvatelka
Ze které máme strach

4
Rychlík vydechuje velké porce páry
Ochuzeni o vzrušující lůžka nočních vozů
Nemůžeme natahovat ruce jeden k druhému
Oblasti skleněných kaluží
Blyští se pod kolejemi
Dál trvají na své patrnosti
Rychlík se probíjí skalami z písku
Uvnitř v kajutách se kácejí na zem veliké lednice ze zlata
Rezidenti půlnočních krabiček na psaní
Vyhlížíme ze stažených okýnek
Cudné závěsy
Ohnivá zrcadla
Pohyby v zelených očích
Chlebové kůrky ukládající se k spánku

Smrtonosná vanilka čeká odpočatá v jídelním voze
Manipulantka
Kde bere své kuchyňské podoby
Ospale nám padají kalhoty ke kotníkům
Náš úd nepotřebuje povařit aby se probral z mrákot

Lásko černého hrnce prosím vzepni své paže z bazalky a tymiánu
Své hafany pošli na minarety rozmarýnu

V rychlíkových kójích rozhrnuje slunce záclony i vlasy
Tunely protínají skalnaté čelo
Manipulantka má slaměná ústa
Hlad je teď s ní i s námi

Kouříme hašiš a balíme svá těla do saténů
Ruce plné omítky a soli
Z okna vlaku sledujeme jak se rozpouští ulice
Navždy už šedá od nedělních tahů

Rychlík brzdí na nádvoří překvapivého sanatoria-zámku
Na jehož chemicky ošetřených chodbách
Strávíme mládí plné procedur

Gramofony se dávají do pohybu bez doteku lidské ruky
Podzemní jeskyní se line hudba
Mramorové ruce nás ukládají do zahrad
Uprostřed mrazivého léta

5
Kde leží naše budoucnost?
V bednách s jablky
Ve zboží zestárlého zahradnictví
Na zaprášené cestě jejího břicha

Budoucnost není napsaná
Jen ustavičně vzniká
Veliká lednice bez vlastností
Do níž odložíme nepotřebná dřeva

6
Za stmívání se nacházíme v bodě zmaru
Nechceme opakovat pohyb po zmalátnělých prostorách
Opuštěné jídelny září vlhkými zářivkami
Podkrovní pokojík pokropí měsíční rosa

Ležíme v peřinách
Zmocňuje se nás strach
Naše půlnoci si nepodávají ruce
Naše domy si nezakrývají oči

Přátelé bílého chleba vězíme daleko v minulosti
Co řekneme o prodloužených pažích-anténách?
Přístroje na dialýzu neslyšně předou u nemocničních postelí
Drobné krvinky se hýbou v papírových novinách

Ústa jsou po probuzení plná pepře
Vytahujeme ruce z vykuchaných peřin
Necháme ranní bytosti nahlížet do nitra našich svátků
Míjejí v pláštích na chodbě interny
Mezi prsty zkumavky co přikryjí naše těla

Navlečené do polštářů nás odvážejí do zemí pozvolného šera
Kde budeme léčeni práškem útěchy
Ještě jej přemílají zuby z bílé čokolády
Naše hrdla se přemění v nekonečný sirup času

Vydavatelství nemoci
Ordinace jitra
Lékař přeřezává slunce
Vkládá ho do pipet

Chce zabránit jasu
Ovládnout naši citlivou sliznici
Budoucnost počká
Nepočká příští vyléčený svět