O metafyzice a konkrétnosti imaginace
Metafyzika v poezii tak může obývat podobnou sféru jako modlitba, ale může se také odehrávat v méně nápadné podobě – kdy skrze výčet zcela konkrétních fenoménů zažijeme i pocit transcendence.
Metafyzika v poezii tak může obývat podobnou sféru jako modlitba, ale může se také odehrávat v méně nápadné podobě – kdy skrze výčet zcela konkrétních fenoménů zažijeme i pocit transcendence.
Skrz chodby nemocnice se vinula nádherná vůně / Lékaři usínali a pak se probouzeli / Poháněla nás výměna tělesných šťáv u čerpací stanice / Později jsme sestoupili borovicovým lesem až / k průzračnému jezeru
Při čtení jsem zažíval závratný pocit neoddělitelnosti poezie a lidského života, nazíral jsem je jako dvojence, kteří jsou zde od počátku světa.
Rozrýhnutí prázdna. Stačí zcela nepatrná nepravidelnost na počátku, aby působením gravitace začaly vznikat objekty stále hustší, aby se oddělovaly od okolního prázdna.
Jsme tolik vyčerpáni bojem za zachování vlastního života v antropocénu, že o záležitostech života v post-antropocénu zatím nevíme zhola nic, Latourovi navzdory.