Milí čtenáři Tvaru,

po letních prázdninách jsme se s chutí pustili do díla… Ostatně: Tvar přes léto spí jen zdánlivě, podobně jako Veliký Cthulhu ve svém domě R’lyehu nebo klasikové české i světové poezie. Hned zkraje zářijových dnů jsme pro vás připravili číslo jubilejní, k dvojvýročí filosofa-básníka Ladislava Klímy (a slovo „básník“ tu užívám schválně, v obecnějším smyslu – básník, lhostejno, zda píše verše, či kapitoly, vytváří nový jazyk, a díky němu i terru incognitu či dosud netušený „nástroj“ uchopování kteréhokoliv ze světů). Číslo otevíráme inspirativním rozhovorem s hudebním skladatelem Ivanem Acherem, jenž nám odhalí leccos z kuloárů operního umění a promluví o tom, kterak objevoval Klímova Sternenhocha s ilustracemi Karla Nepraše:

Nepraš mi vlastně tu knížku odnesl do hor, protože jsem si ji vybral podle obálky. Další věci se děly samospádem. Udělat z toho takovéhle ‚vysoké‘ umění, jako je třeba opera, mě napadlo hned díky tomu, že to byla opera už v té chvíli a rovnou v sobě už i zpochybněná. Prostě ideální matérie i půdorys postav. Většina oper se trápí s narativností předlohy, kterou kopíruje. Historie je jich plná. Co kdy opera zpracovávala, tak to bylo většinou, jako by chtěla s vykulenýma, uhoněnýma očima odvyprávět třeba nějakou antickou tragédii ve zhuštěném čase.

Rád upozorním, že zjara se na Nové scéně Národního divadla hrála premiéra opery Sternenhoch právě s Acherovou hudbou a pod taktovkou Petra Kofroně a dočkala se překvapivě vřelého přijetí.

Můžete se těšit i na dosud nevydaný úryvek z Klímova Českého románu, jejž nám dodala francouzská bohemistka a překladatelka Erika Abrams. K věci připomenu, že minulý rok vyšel v nakladatelství Torst třetí svazek Klímových Sebraných spisů s podtitulem „Svět atd.“, a to opět díky pečlivé editorské práci Eriky Abrams – děkujeme i my za její vstřícnou redakční spolupráci. V den Klímových narozenin, tedy 22. srpna, se konala vernisáž v Galerii 9 ve Vysočanech. Výstavu iniciovali manželé Jan a Jana Majcherovi a také jim patří nehynoucí dík, že nám laskavě dodali některé z exponátů k otištění. Korespondence a civilní fotoportréty představují filosofa-egosolistu i jako člověka z masa a kostí, vizionáře par excellence, který se nakonec, leč marně, musel vracet „k lidskému“. (Osudově příznačné je, že výstava končí právě v den, kdy vychází toto číslo.)

Krom klímovsky laděných textů v čísle najdete ještě dvojrecenzi na notně diskutovaný román Édouarda Louise Skoncovat s Eddym B., básně účastníků Festivalu spisovatelů Praha nebo zbrusu novou rubriku Patrika Linharta nazvanou „Učitel skromnosti“. Ta si klade za cíl vnést do Tvaru trošku rozmile subverzivního humoru, nadsázky či ironie na aktuální literárně-společenská témata.

Přeji ludibriozní čtení