1212: Zlatá bula sicilská, 1620: bitva na Bílé hoře. To jsou jediná dvě data ze základní školy, která mi utkvěla v paměti. A zatímco jsem měla nějaké povědomí o tom, co to byla ta bitva na Bílé hoře, Zlatá bula sicilská pro mě byla jen slova. Slova a datum. Na konci základní školy jsem už věděla, že byly dvě světové války, ale buď jsme tam ve výuce nedošli, anebo se mi to vykouřilo z hlavy: nevěděla jsem ani přibližně, kdy proběhly. Tehdy ještě nebyl internet, abych si informace vygooglovala, a bála jsem se zeptat, protože jsem cítila, že moje neznalost je trapná.

Z české základní školy jsem přešla do jiného vzdělávacího systému, do systému francouzského. Na střední škole už jsem si informace uměla vyhledávat v knihách a hlavně ve výborných francouzských výkladových slovnících. Vysmívala jsem se své nové škole, že věnují tolik času Francouzské revoluci a že se učí málo faktů a donekonečna se babrají v některých obdobích. Když jsme ale v posledních dvou ročnících probrali detailně obě světové války a také to, co se dělo po nich, posmívat jsem se přestala. Detailní popis studené války, včetně výkladů o působení Sovětského svazu a USA v jednotlivých afrických státech a o následných dopadech těchto velmocenských vlivů, to vše mě zaujalo do té míry, že jsem ve škole napjatě poslouchala a těšila se na další hodinu. Učitelé mě nechali vypracovat referáty k mnichovské zradě i k pražskému jaru, kterým jsme také věnovali pozornost a dostatek času.

Český vzdělávací systém se od dob mého dětství mírně proměnil, ale touha pojmout co nejvíce dat a faktů z celé historie jej úplně neopustila. Řada mladých si stěžuje, že se ve škole nestačili propracovat do druhé poloviny dvacátého století. Jejich situace je lepší v tom, že není těžké tyto informace získat, jenže do takového samostudia se pouští jen někteří. Když jsme tohle léto kolektivně vzpomínali na rok 1968, uvědomila jsem si znovu, jak moc je novodobá historie důležitá. Třeba i proto, že na ni často odkazujeme v médiích a veřejných vystoupeních a ten, kdo tyto znalosti nemá, je z debaty vyloučený. Dětem jsem dlouze vyprávěla o pražském jaru, abych jim nakonec řekla i to, co se stalo 21. srpna a jaké to pak mělo důsledky v nastupující normalizaci. Příběh je totiž pro výklad dějin zásadní. Ten, kdo se naučí jen, že někam přijely tanky, mnohem snáz zapomene, kdy to bylo a proč se to stalo. Nestačí pár vět, vyprávění je potřeba doprovodit příběhy, aby v hlavách něco zůstalo.

Jak to ale udělat, když musíme vědět vše o době kamenné, bronzové a nevím ještě jaké? Jak vybírat to podstatné z dějin? S rostoucími poznatky a přibývající historií, kterou už máme dobře popsanou, je potřeba se rozhodnout. Některá období prostě musíme odvykládat jen povšechně, aby nám zbyl čas na to, co určuje tvář dnešního světa. Kolonizace, novodobé války a poválečná historie. Namísto toho, abychom se posmívali dětem a mladým lidem, kteří odpověděli do různých anket a ukázali tak svou neznalost, anebo donekonečna žehrali na učitele, že by mohli lépe učit, pojďme se podívat na to, co všechno musí kantoři podle osnov probrat a co všechno se žáci a studenti musí naučit. A nebojme se říct, že i radikální změna vzdělávacího systému může vést k lepší znalosti novodobé historie a v důsledku také dnešního stavu světa. Není možná nic, co by bylo aktuálně důležitější.