Vzadu v tmavém čínském krámku
v krabici z dřevěných latěk,
se slámou na podlaze,
rýže rozsypaná z opřených pytlů,
za vyděšenými papoušky v pevné
kleci

Jsem vaječnou skořápkou
naráz
může se mi rozbít
koleno hlava a srdce

Dotkni se tajemství
Napni je od ucha k uchu
nech vyvěšené v prostoru
Čekej až se chytí
Pohlédni co nejdál
klidně za smysl slov
za zurčení mozkových závitů
To co cítíš je možná
průzračně čisté a možná
si to jen namlouváš

Když fotil večerní hosty v nuselské kavárně Olymp, pochopil konečně, co je hloubka ostrosti a jak s ní pracovat.

Benešovy dekrety pan Hitschnagel snědl ještě jako člověk, obalené vajíčky a strouhankou.

Brzy se sám podobáš hmyzu, vrávorajícímu po nekonečných schodištích, balancujícímu po zábradlích. Co na těchto rytinách vidíš, je jiný svět, a co znamená, to nevíme.

Moje dcery běhají po náměstí a přinášejí zastřelené kolibříky.

Vždy, keď sme začali o tejto teme rozpravať, som pozoroval Kalmanovu erekciu, škvrna od vina na šedivych nohaviciach sa napla.

12. 10. 2016 / Miluji mlčenlivé soudruhy.

– Povídala jsem mu o naší voliéře. On mi povídal o růžích a potom o včelách. Připomínal mi Gastona, ale jen trošku.