Zas už se rozpadá
svět
kde se snažíš udržet
lidé tleskají
a chtějí svůj potlesk slyšet
zatleskej
poctivě
i když je to pitomé

Vše, vše, pro co jsem dospěl,
pod mýma nohama rozbitá číše,
mezi mými zuby opojení,
vůkol vítězná divize,
u mých nohou ležící nepřítel, ohořelý prapor,
sláva je procházka po dobytém městě,
vrávorající, unavené tělo překročilo svůj cíl.
Ale jak dál?

I v téhle válce budeme šťastni, maminko,
dálka nás nerozdělí na vedlejší věty, při
pohledu z Měsíce si nikdo nevšimne, co
všechno bylo opsáno ze slovníku lidových
rčení. Rozumíte tomu jako kuchař petrželi,
moc dobře tomu rozumíte a to je taky dobře.

Pokud předchozí báseň propojovala mystické s milostným, báseň „Zbývajícím z Izraele“ zase propojuje duchovní s vlasteneckým a moderní sionistické poselství s biblickou formou: Je totiž formována nikoliv rýmem, jako básně inspirované středověkými sefardy, nýbrž paralelismem čili podvojnou strukturou veršů jako Žalmy či texty proroků.

Co by se stalo? – Musel by vzniknout tón, sled tónů, hudba…

Jeho šedé oči byly doširoka rozevřené a krásný zářijový den byl pro něj těmito opojnými verši zcela nasátý.

Když fotil večerní hosty v nuselské kavárně Olymp, pochopil konečně, co je hloubka ostrosti a jak s ní pracovat.

Benešovy dekrety pan Hitschnagel snědl ještě jako člověk, obalené vajíčky a strouhankou.

Brzy se sám podobáš hmyzu, vrávorajícímu po nekonečných schodištích, balancujícímu po zábradlích. Co na těchto rytinách vidíš, je jiný svět, a co znamená, to nevíme.

Moje dcery běhají po náměstí a přinášejí zastřelené kolibříky.

Vždy, keď sme začali o tejto teme rozpravať, som pozoroval Kalmanovu erekciu, škvrna od vina na šedivych nohaviciach sa napla.