Vzal jsem ho pak mezi své studenty literatury. Moje literární dílna, to není žádná Borkovcova parta, to jsou studenti, co čtou a píšou YA, dark romance, fantastiku, trochu toho upířího porna. Milan vešel do jámy lvové. A během pár minut mu viseli na rtech. Mluvil o poezii, jak poznat dobrou a špatnou, o literatuře, zajímal se o jejich žánry a témata psaní. Mluvil o literárních cenách, o literárních časopisech, ukázal svět, který byl pro mě i mé studenty cizí, způsobem, který do konce naší hodiny setřel všechny hranice.

Po druhotině Vepřo knedlo zlo vyšla básnická sbírka s rafinovaným názvem Milancolia a to už pro mne byla přesvědčivě kniha-událost, kde se ke slovnímu sebeironickému hračičkářství přidala silná nota melancholická a existenciální, respektive prosákla tam zespodu a vzniklý amalgám byl vesměs hutný, ostrý a jiskřivý jako diamant.