vykousnu ti ohryzek v hospodě
na skanzenu v kouřimi
a tu maškarádu co nosí pivo
kousnu zas do kozy
však on se někdo zvedne

maligní ikty, překrvené doby
a tolik časů zkovovělých v plíce
a tolik řevů přes drcený jícen –
a přesto – přesto – z hlubin zpět se probýt
a vpít se

kdyby slova byla na příděl
možná bysme se s nima
naučili zacházet

v časech odlivu
sbírat mrtvé schránky
stavět skrýše
skrz skulinky
pozorovat vlaštovky
jak létají nízko
nízko nad sídlišti

Bílým čajem jsme nazývaly
teplou vodu s cukrem;
bílou básní jsme nazývaly
volný verš –
vers libre. (čte se vér libr)