Tonutí je tichá záležitost
v časech odlivu
sbírat mrtvé schránky
stavět skrýše
skrz skulinky
pozorovat vlaštovky
jak létají nízko
nízko nad sídlišti
Hele!
No jo
vždyť to je on
chodili jsme spolu na měď
je měkká
snadno se ohýbá
rve se do ní
něco jí šeptá do ouška už chápu, proč nemohla vystát češtinu
Jen ho nech, vždyť je to jeho typ
úsměv a přikyvování
Od kolejí se dokutálí Klářina hlava
Ukázal na spálenou zem
mrtvou zem
v popelu
oblak dýmu
zkroucený a zvrácený
vpíjí se sám do sebe
a splývá
a splývá
Když jsem si myslela
že stačí tě držet pevně za ruku
aby ses neztrácel
když jsem si myslela
že stačí ti zakrýt oči
abys necítil tu beznaděj
Manipulační jízdou
skrze běžná selhání
z důvodu výluky
doporučena abstinence
konečná zastávka, prosíme nastupte
Miluju ten život
Nesnáším ten svět
Je těžký si přiznat
Že neběžíme vpřed
Děláme kroky zpět
Není kam se propadat
Peklo už tu dávno je
Dýchám si za krk
mám určité představy
vydán sám sobě
z amplexu
dopadám na hubu
V souladu s citlivým obsahem
se řadím mezi obnažence
co nemají do čeho píchnout
Nestíháme se
znovu rezervovat
tak aspoň ještě těch pár hodin
vzít se na procházku
po dálnici
mezi zvířata
zvířata s lidskýma očima
zvířata bez očí
s fauny uspořádat
Poslední lesní majáles
Ořechové skořápky
na stole
hnijící torzo kapra v igelitce
škrábance po stěnách
fáze měsíce
kdy jsme náměsíční
Dnes budeme usínat
mezi svátečními talíři
Čekám
čekám pokorně
až děti zapálí otepi slámy
až spatřím staré malby na stěně
na stěně bytu
protějšího paneláku
v časech odlivu
sbírat mrtvé schránky
stavět skrýše
skrz skulinky
pozorovat vlaštovky
jak létají nízko
nízko nad sídlišti
Bude pršet.
Papírovou kůží
prosvítají žilky
chrupavky
Těsná tělesnost
hrubé prsty
bříška plná úlomků ochranného skla
nedokážou oddělit
poutko od života
V dálce
mizí horizont
slévá se hranice
Poslal bych po proudu všechno
co jsem doposud udělal
aby se člověk
stal znovu člověkem
Tonutí je tichá záležitost
Bílým čajem jsme nazývaly
teplou vodu s cukrem;
bílou básní jsme nazývaly
volný verš –
vers libre. (čte se vér libr)
Elfindela Miau, nejkrásnější kočička v kraji, dvojnásobná krajská Miss, úchvatná chat-fatale, z níž všechna zvířátka slintala, žila s pejskem, přesněji řečeno s jemnostpejskem, ctihodným potomkem váženého šlechtického rodu von Tchihuahua.
Přátelé oidipští
smrti se nemusíme bát!
Vždyť tolik lidí před námi umřelo
a zvládli to levou zadní
Co nám zbývá?
Nebát se
a umřít!
Zatracení hodné výrazivo
mi vyvložkovalo hlavu
úplně vyvatovalo
jsa učten napříč kulturami
zbudoval jsem si v mysli cvokárnu