07_poezie
Lucie Janečková

Tonutí je tichá záležitost

v časech odlivu
sbírat mrtvé schránky
stavět skrýše
skrz skulinky
pozorovat vlaštovky
jak létají nízko
nízko nad sídlišti

Beletrie – Poezie
Z čísla 3/2024

* * *

Hele!
No jo
vždyť to je on
         chodili jsme spolu na měď
je měkká
snadno se ohýbá
         rve se do ní
                  něco jí šeptá do ouška už chápu, proč nemohla vystát češtinu
Jen ho nech, vždyť je to jeho typ
         úsměv a přikyvování

Od kolejí se dokutálí Klářina hlava

 

* * *

Ukázal na spálenou zem
         mrtvou zem
                           v popelu
         oblak dýmu
zkroucený a zvrácený
vpíjí se sám do sebe
         a splývá
         a splývá

Když jsem si myslela
že stačí tě držet pevně za ruku
                           aby ses neztrácel

         když jsem si myslela
         že stačí ti zakrýt oči
                           abys necítil tu beznaděj

 

* * *

Manipulační jízdou
       skrze běžná selhání

z důvodu výluky
       doporučena abstinence

konečná zastávka, prosíme nastupte
 

Přidej beat

Miluju ten život
Nesnáším ten svět
Je těžký si přiznat
Že neběžíme vpřed
Děláme kroky zpět
Není kam se propadat
Peklo už tu dávno je

 

* * *

Dýchám si za krk
mám určité představy

vydán sám sobě

z amplexu
       dopadám na hubu

V souladu s citlivým obsahem
          se řadím mezi obnažence
              co nemají do čeho píchnout

 

Poslední lesní majáles

Nestíháme se
znovu rezervovat
tak aspoň ještě těch pár hodin
vzít se na procházku
po dálnici
mezi zvířata
zvířata s lidskýma očima
zvířata bez očí
s fauny uspořádat
Poslední lesní majáles

 

Vánoční

Ořechové skořápky
       na stole
hnijící torzo kapra v igelitce
škrábance po stěnách
fáze měsíce
       kdy jsme náměsíční

Dnes budeme usínat
mezi svátečními talíři

 

* * *

Čekám
       čekám pokorně
až děti zapálí otepi slámy
       až spatřím staré malby na stěně
       na stěně bytu
              protějšího paneláku

v časech odlivu
       sbírat mrtvé schránky
              stavět skrýše
skrz skulinky
pozorovat vlaštovky
       jak létají nízko
              nízko nad sídlišti

Bude pršet.

 

Lidské vejce

Papírovou kůží
prosvítají žilky
       chrupavky

Těsná tělesnost

hrubé prsty
       bříška plná úlomků ochranného skla
nedokážou oddělit
poutko od života

 

* * *

V dálce
       mizí horizont
       slévá se hranice
Poslal bych po proudu všechno
       co jsem doposud udělal
              aby se člověk
       stal znovu člověkem

Tonutí je tichá záležitost

Chviličku.
Načítá se.
  • Lucie Janečková

    (2001) se narodila ve Zlíně. V současné době dokončuje studium bakalářského programu česká filologie a teorie a dějiny výtvarných umění na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Její básnické texty byly oceněny v rámci festivalů ...
    Profil

Souvisí

  • Bílým čajem jsme nazývaly
    teplou vodu s cukrem;
    bílou básní jsme nazývaly
    volný verš –
    vers libre. (čte se vér libr)

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 2/2024
  • Elfindela Miau, nejkrásnější kočička v kraji, dvojnásobná krajská Miss, úchvatná chat-fatale, z níž všechna zvířátka slintala, žila s pejskem, přesněji řečeno s jemnostpejskem, ctihodným potomkem váženého šlechtického rodu von Tchihuahua.

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 1/2024
  • Marko Pogačar

    Jezero

    Četlo jsem knihu francouzského básníka,
    což je divné, protože jsem jezero a neumím francouzsky.
    nikdy později jsem už nevidělo něco tak
    nesmyslného a smutného. květy souše. kal, který
    zanechávají slova, podobný těžké vodě v ústech:
    tolik jsem o tom slyšelo a vše bylo na místě.

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 1/2024