Macurova poslední sbírka potvrdila kvality jeho dvou předchozích a povznesla je na ještě vyšší úroveň komplexnějším propracováním tematické výstavby básní – přechody mezi jednotlivými verši jsou tu motivicky provázanější. Oceňuji, že tato poezie není ve svém vyznění jednostrunná. I v pesimističtějších textech autor umí nuancovat, a zmar tak bývá prosvětlen záblesky naděje.
(1980, Praha) pracuje jako středoškolský učitel. Vydal básnické sbírky Indicie (2007), Žaltář (2008), Sklo (2013) a prózu Netopýři (2009). Přítomné básně pocházejí z dosud nevydané sbírky.