Bez pravidel by jazyk nemohl sloužit jako efektivní nástroj komunikace. Nejlépe fungující pravidla se však ustalují organicky tím, jak se lidé dorozumívají, nikoliv svévolnými nařízeními lingvistů, aktivistů či kohokoliv jiného.

Bohužel ale nejde o fenomén vyhrazený jen fiktivním světům, nýbrž o krutou realitu lidské společnosti. To ukázal například německý filolog Victor Klemperer, který svá bystrá pozorování nacistické propagandy zaznamenal v knižním souboru Jazyk Třetí říše – LTI: poznámky filologovy (H&H, 2003).

Význam je v jazyce jedním z nejpozoruhodnějších fenoménů. Je zřejmě nejdůležitější složkou komunikace, ale zároveň je ve srovnání s formou mnohem těžší jej uchopit a shodnout se na něm.

Poslech podcastů a audioknih rozhodně není méněcennější než čtení článků a knih. Každý člověk funguje jinak, a tak poslech pro mnoho lidí představuje lepší způsob, jakým se na přijímané informace soustředit a vstřebávat je.

Setkal jsem se s představou, že lingvisté přece musejí umět spoustu jazyků, protože co jiného by mělo znamenat, že je studují… Nebudu lhát, nadaným polyglotům trochu závidím. Avšak i jeden jediný jazyk ve všech svých varietách a individuálních odstínech utváří nekonečně bohatý svět, jehož studiem lze strávit celý život.