Lidé
(1977) pochází z Vysočiny. Vystudovala filosofii na Masarykově univerzitě v Brně. Do povědomí čtenářů vstoupila knihou rozhovorů Proměněné sny (Host, 2006), za kterou obdržela cenu Magnesia Litera. Pozornost si získaly i její další tituly – Já jsem hlad (Host, 2009) a Sítě – příběhy (ne)sebevědomí (Host, 2016). Kniha Julie mezi slovy (Host, 2013) byla oceněna Zlatou stuhou za nejlepší beletristickou knihu pro mládež a cenou učitelů v anketě SUK. Pro mladé čtenáře napsala také knihy Flouk a Líla (Host, 2015) a Každý má svou lajnu (Host, 2017). Román Dědina (Host, 2018) se zařadil mezi nejprodávanější a nejoceňovanější tituly české prózy, audiopodoba se pak stala absolutním vítězem soutěže Audiokniha roku 2019. Svou pozici bestselleristky potvrdila románem Chirurg (Host, 2019) a novelou Vrány (Host, 2020), za kterou obdržela cenu Kniha roku v kategorii umělecká próza. V roce 2022 jí vyšel román Zahrada (Host).
Doba Olegů Susů a Janů Lopatků je definitivně za námi. Literární kritika jako řemeslo zanikla, to, co ji dnes nahrazuje ve stejném dresu, je víceméně marketingový nástroj. Připouštím, že někteří se snaží držet praporu, ale jsou to jen takové mše pro hrstku podobných blouznivců. Role se otočily, nejdřív se „vymyslí“, nebo spíše převezme výraz, a pak se teprve naplní. (Jakub Šofar)
Jako učebnice psychopatologie malé české rodiny to je působivé, jako vzpomínkové album osmdesátých a devadesátých let s dobře odpozorovanými detaily doby dokumentárně cenné. Jako celek to však postupně jede čím dál více samospádem stereotypů, v kolejnicích, které už známe.
Ten kaštan tady u té staré pumpy kousek od našeho domu roste nekonečně dlouho. Myslela jsem si, že je to třeba sto let, ale dědeček říkal, že šedesát sedm. Že ho jeho rodiče zasadili, když se narodil, a že má s tím stromem společné kořeny a stárnou spolu. Napadá mě, že u stromu člověk pořádně nevidí, jak roste a stárne, jen najednou vidí, že je starý.
Autogramiáda a uvedení nové knihy Petry Dvořákové Zahrada (Host, 2022) proběhne 15. listopadu v Knihovně Jiřího Mahera v Brně.
32. Podzimní knižní veletrh se bude konat 14. a 15. října 2022 v Havlíčkově Brodě. Veletrh se odehraje v Kulturním domě Ostrov, část doprovodných programů bude také v nové budově Krajské knihovny Vysočiny, která je hned vedle a je významnou spolupořadatelkou doprovodného programu. Na akci vystoupí řada autorů jako Alena Mornštajnová, Markéta Hejkalová, Kateřina Tučková a další. Návštěvníci se mohou těšit na 121 pořadů a 129 vystavovatelů.
Doba Olegů Susů a Janů Lopatků je definitivně za námi. Literární kritika jako řemeslo zanikla, to, co ji dnes nahrazuje ve stejném dresu, je víceméně marketingový nástroj. Připouštím, že někteří se snaží držet praporu, ale jsou to jen takové mše pro hrstku podobných blouznivců. Role se otočily, nejdřív se „vymyslí“, nebo spíše převezme výraz, a pak se teprve naplní. (Jakub Šofar)
K letošnímu 80. výročí úmrtí Karla Čapka jsme připravili anketu, ve které jsme se zeptali jak českých spisovatelů, dramatiků či veřejných intelektuálů, tak i několika zahraničních bohemistů, zda a nakolik podle nich rezonuje Čapkovo dílo i v současnosti.
Nejsem schopna přesně pojmenovat tu pohnutku, která bezprostředně vede k tomu, že začnu psát. Určitě se to nějakou dobu koncentruje a pak člověk prostě začne.
Jako učebnice psychopatologie malé české rodiny to je působivé, jako vzpomínkové album osmdesátých a devadesátých let s dobře odpozorovanými detaily doby dokumentárně cenné. Jako celek to však postupně jede čím dál více samospádem stereotypů, v kolejnicích, které už známe.
Ten kaštan tady u té staré pumpy kousek od našeho domu roste nekonečně dlouho. Myslela jsem si, že je to třeba sto let, ale dědeček říkal, že šedesát sedm. Že ho jeho rodiče zasadili, když se narodil, a že má s tím stromem společné kořeny a stárnou spolu. Napadá mě, že u stromu člověk pořádně nevidí, jak roste a stárne, jen najednou vidí, že je starý.
