planeta praha

I
jsem dohodář
co po nocích uzavírá
přátelství s výhodami

dnes jsi tu však i ty
oči na šťopkách
zatímco vyčkáváš
zda se v doličných emoji
znovu nezjeví tvé jméno

II
málokdo ví kde končí mi kérka
na oplátku jsi tenkrát nabídl
pusu za uhlozbytem
a v přítmí pak i tělo plné pih

známe se bavíme se. tečka
láska je jen clickbait

III
teď to trochu štípne řekls
a vytrhl mi z podhrudí kus masa

sterilně
bez sutury

IV
kdy jindy ti sjet profil
než na přelomu noci a rána?
v tak pokročilou hodinu
se vše zdá krapet schůdnější

třeba naděje že do zítra zapomenu
a uběhne den bez recidivy

V
jako povel ulpívá v podžebří
příboj tvých slov:

dokud mě nebudeš mít v píči tak čau

o to víc teď v DMs
působíš jako přelud

VI
při sextingu jsi posledně chtěl nemožné
vždyť o úsměv tu přece nikdy jít nemělo
anebo ano ale jen mezi námi?

máš recht že jsem děvka
a co hůř… teď už tuctová

VII
každé slovo má svůj význam
a tak jsem v životě dal jediné:
budeš můj první
ve lpění jsem dosud nepolevil
jen teď už na prosbě
abys porušil i ty

VIII
dávno jsme se přestali ptát jak se daří
když dobře víme že mizerně
na vzájemnou přetvářku už nezbývá čas
a tak stačila právě tři slova
jimiž se projednou odlišit

role se možná obrátily
však cit zůstal nezměněn

ohanbí

chceš jemným dotykem pohladit jizvy
vyhloubené do ohanbí krušných hor
jenže prší a tak se třesou
stále jej z tebe cítí
ukrytý v mlze umazaný od mouru
vyvěrá z propasti kyselý chlad

nezazlívej jim že ucukly

předlice

v žilách jim koluje neon z nedalekých hal
a málokdo je snese

přitom to byla cikánka z kolonie
která mi jako jediná řekla
že jsem hezkej
jen tak

krupka

nad krupku se nakupila mlha
a krajina fabrik se tak rozpíjí
i bez tklivých vzpomínek

se změnou tarifního pásma
v nicotě rozpoznávat
obrysy spících kamionů

schweiz

I
tváře bříz
když nad hřenskem
hoří pohoří

připomínají ty lidské
zduřely křikem
že nechtějí zemřít

II
co čumíš krávo
a ona na to múú
pohled vypálený
kamsi ke skalám

z nebe padá dým
to u koček v kamenici
vítají první turisty

III
ve schweizu se začátek turistické sezóny
měří počtem rozjetých žab
každý život je tu teď vzácný
stejně jako den bez těžby

na stráni odstavený harvestor
už pro nás přestal být invazní

gohlis

I
jako student mezikulturní komunikace
jsem tě polopatě učil hrát prší
v zápalu se totiž ukáže naše pravá tvář
a také že ano!
prý jsem žalud a špatně míchám karty

slyšet mateřštinu nikdy nebylo tak osvěžující
a s ní i záchvěv v soukolí plic

II
při barvení vlasů jsem se tě přece jen dotýkal jinak
než jako levná pracovní síla z východu
nečekaně platonická intimita totiž ukázala
že jazyková bariéra je pro nás dva tou nejmenší

III
nad předraženým kafem
jsi mi kromě drobenkového koláče
dal i friendzone

ve tvém odmlčení
záhy skanulo proč

IV
bál jsem se jí tolik
až mě nakonec objala z obou stran
teď už není kam utéct
a tak zbývá jen jediné:

vyjmout myokard
odpustit si

V
přestal jsem plýtvat slovy
a vlastně i sebou –
teď stojím sám
na konci uliček
které osleply

kolik roků tam tolik i zpět
a každý tvůj dotek
zkracuje krok…