* * *

je to blbě
je to blbě
je to blbé, blbé

je to blbě
a je to jedno

⇒

⇏ Máš na dvoře zrůdu, padre!
⇒ To je dobrá zrůda, chlapče.
⇏ Ne, má maso kyselé a u žvýkání píská!
⇒ A jak víš, chlapče, že tvé maso nedělá totéž?
⇏ Jsem lepší než zrůda, padre! A jestli si nedáš pozor, sežeru i tebe!

* * *

měl jsem kuře
pás ho dobře
pod pás emrak-
ůterý se skvělo při neděli

život nepostrádal skvělo

* * *

pod paží míč
země těžkne
když dribluji

když vzlétám
nedribluji

* * *

na pařezu halabalapartna leží
mám ji zdvihnout?            protít tupou věží?

jaký šmuk                        ouvej
tu neprodám                     to je námaha

* * *

jaly mne pochyby o pohybech
že mne ztlučou
vykouzlí dvojníka (toho
kterého jsem si přál kdysi
a už nepřeji) a ten dvojník
že mne ztluče

a ty pohyby
že ovládnou mé pochyby
vtrhnou do těla (toho
které mám
nikoliv jen v duchu) a ty pochyby
že jej ovládnou

* * *

po stropu vzduch
vrať mi ruku
jíž hnětu těsto

tu k sypání dnů
si nech            dej
střeše za ucho

přece někudy to
rozhodnutí vede

město? – jen poklop
pod nějž nahlédnu-
to

* * *

láva v otiscích prstu
vylitá do oka

jenomže co zor bere
také jej vrací

a pak – jako ticho
píšeš: !
ale myslíš: ?

takže mi prosimtě řekni
podobá se vůbec něco

sobě?

* * *

zdálo se nám to jehněčí
proto ti tetřevi
se zobany jako vlajky

zrychlilo to na ražničí
potemnělo v pradávný denár
který jako by vypadl
prorezlým dnem sejfu neodehraného

a mezitím krevety vilně klevetily
s námi – sapíny – a dychtivě
vibrovaly mikrotonálními sukněmi
až v nás vůči nim

vyvstalo cosi neuskutečnitelného

* * *

po celé vodní konspiraci seznáváš
že racek propojený s oceánem
tenounkým a přerušovaným
leč nezpochybnitelným čůrkem ptačince
zaznamenal chvění protilehlé tektonické desky
přičemž vyšlehnuvší magma
v následujícím okamžiku
opaří zvířeti kloaku

* * *

někdy jsme příliš vzdálení tomu, co chceme pojmenovat
slova prchají z rozpálených kamenů a vnikají do škvír
jejichž tmu lze rozehnat jedině činem

najednou se chvějeme kdesi mimo sebe – za rohem, pouze na doslech
zatímco se gesta vstřebávají do omítek, toužíme po těch několika slovech z dosahu

                  pověz mi něco, co už znám
                  ať nemusím myslet na to, co neznám

ten o lidech?

                  ach, jen ten ne!

někdy jsme příliš vzdálení, abychom pojmenovali

* * *

nemám paměť
začátky jsou rozmetány
poslušné ruce si vzájemně protiřečí
každé oko jiné barvy
poslušné ruce
poslušné komu

jsem člověk
a nemám paměť
nesdílím paměť

bezpečí je jediné
bezpečí není

* * *

kukačky se prodírají zdmi
rudá z očí zpěněné zobáky
donesu kolena na podpal     přiznáváš
že ve sklepě slyšíš půdu nejhlasitěji
kořeny bakterie hmyz
všichni hovoří skrze sklep
zatímco nakládáš tichá kolena             přikládám
ucho k podlaze odnáším kolena na podpal
slyším tě skrz prkna             k ostatním jsem hluchý

* * *

I.
plné oči mokré včely
dům       ve kterém jsme si rozuměli

dny         špendlíky v misce s lidským čelem
dálky       třpytná hejna spavých šelem

v ulicích vřeští tlupy lidí
vmezeř se tam kde tě neuvidí

v každém závitu rezne bod jímž to jde
závit není             jako bezejmenný luční hmyz
drží       nese       tlačí       ještě na něco se mě zeptej

     chtěl bys mě někdy prohodit střepem
     tak aby se okno zcelilo?

a občas                   rozmarně                   číhá v křoví
na kladivo odpovědi

………………………………………………………….

raději sirupem
slepujeme odlesky významů
za šimrání vlasů
při svitu zdí

II.
odpovědi vyvěštíš z toku zdí

odpadní zkřehliny v bytech jako jámy
po nepřetržitých výtocích okapů

v noci svítí             –             ráno se probouzíme kolmí

                                          občas cupujeme prostěradla
                                          zatuchlá nejzazšími kumbály
                                          do nichž
                                          vstupujeme na pozvání
                                          urozených vrtaček a sifonů

jde o pravděpodobné odpovědi
vmíchané             do bílého nátěru pod konstelací
            do vzduchu který nám byl odměřen

* * *

byl jsem nepatrný pohyb od rozlousknutí lusku
když mě vyrušil pohyb ve štěrbině na protější zdi
a rudý záblesk čehosi těžko vyčíslitelného
zadíval jsem se na zeď postřehnout známky po návratu
do světa který jsem znával
mezi prsty mi nadále dlel lusk
mohl bych jej snadno otevřít ale uvnitř bych
našel jen cizí prázdné ruce
v ten moment se nade mnou zdi vztyčily jako mindráky
jediná cesta vedla ven

možná jsme si v minulosti něco slíbili
a zbyla nepatrná vráska dluhu
proto jsem zamířil rovnou k tvému bytu
holubi a vrabci mi v ulicích otrhali většinu vzpomínek
avšak tehdy byla tvoje tvář dávno i mou tváří

* * *

najednou je zřejmé
že plamen šlehá svrchu
až z toho úplného
skleněného hora
o kterém víme jen
že tam číhá
plné elektřiny a

explozí

které nás nutí
znovu se rozeběhnout
rozrazit ledovec v lebce

lebkou

* * *

pominuly se někde na schodech
jedné se třpyt otřel o patro
druhá chlemtala chuť tkáně

tehdy byly peníze obrovské
větší než dům
dokonce mapa světa zdála se
pouhou jejich molekulou

pominuly se někde na čihadle
je jisté, že minimálně jedna
byla peníze
a druhá plíseň
stoupající po schodech
čehosi užitečného

* * *

máme se jako koleje

* * *

uvčerejšení lidé se podobají lidem zítřícím