Vojtěch Vacek, Ivan Diviš, Josef Jedlička

Poslední průvodce Prahou / Vlnění zvěře

Reflektuje Bratwurst

Druhou desítku svazků odeonské Edice poezie uzavírá třetí sbírka Vojtěcha Vacka Vlnění zvěře (2024). Básnický jazyk, s kterým máme tu čest, jeví natolik vysokou míru nevyzpytatelnosti, že je prakticky nemožné najít v knize podruhé stejnou báseň. Stránky jsou vstupní tvorové, různě potutelné dveře, branky naolejované vtipnými oleji.

Recenze a reflexe – Horké párky
Z čísla 19/2024

Ve 4 ráno telefonát Frýborta: Ivane, vod půlnoci nás vobsazujou Rusové! Di hned z baráku!“ Dva velcí duchové české literatury 20. století, Vinohraďák Ivan Diviš a o tři roky mladší Žižkovák Josef Jedlička se seznámili nedlouho před neblahým rokem 1968 a jejich osudy se následně propojily v mnichovské emigraci při společném působení ve Svobodné Evropě. Stesk po domově tam v polovině sedmdesátých let, ve věku okolo padesáti let, překonávali společným psaním Posledního průvodce Prahou (Torst, 2023), který v kompletní podobě poprvé vyšel až nyní, po půl století. „Kuličky se v Praze hrály na pláckách, kde se vyhloubily normální důlky, ale i na chodníku: hřebíkem nebo ‚kramlí‘ (významný nástroj!) se vylomila jedna kostka z dlažby.“ Vzpomínkové pásmo psané srdcem nás přenáší do časů iniciace vztahu se světem, kdy osobní zážitky obou autorů, výjimečných mistrů vjemu a myšlenky, dýchají pokorou a hledáním hloubky a lehkosti, jež jsou ve vrcholných sférách intenzivním znakem literatury i života. „Stesk po Praze – roven stesku po milence, táhlý jak posečené strniště.“ Praha je odjakživa nejen Prahou na svém místě, ale i spoustou dalších prah, souborem překračujícím všechny meze. Zároveň je prošpikovaná místy odjinud, což Jedlička s Divišem věděli.

Nepochybně existuje v Praze několik Paříží, ale pro mne byla Paříž v Praze výrazně štreka od Národního divadla, lávka na Žofín, Mánes, věž Sovových mlýnů k Jiráskovu mostu.

Druhou desítku svazků odeonské Edice poezie uzavírá třetí sbírka Vojtěcha Vacka Vlnění zvěře (2024). Básnický jazyk, s kterým máme tu čest, jeví natolik vysokou míru nevyzpytatelnosti, že je prakticky nemožné najít v knize podruhé stejnou báseň. Stránky jsou vstupní tvorové, různě potutelné dveře, branky naolejované vtipnými oleji. Průvodce Mr. Random vypráví,

co pro něho znamenal
zrod hroznýše v džungli dní

když objevil záhadné stehy na husách
jež choval ve vejci
uzurpujícím střed jeho jindy útulné garsonky
.

Dobrodružství pokračuje, „když se peněženka ocitne v kapse / k infrastruktuře se napojí nohavicové metro / vedoucí do bot“, děj se přelévá v labyrintu spojených nádob, „s každým šlápnutím do prázdna / ozve se polknutí černé díry“, rtuťovité verše se roztahují a smrskávají, aby se vždy dalo proklouznout do dalších prostorů skrze spáry, spáry a další spáry. Vacek proleze i tou nejnepatrnější, umí se zmenšit v dítě, jedna ku tisíci, v případě potřeby i více. A protože vládne i barevnou měňavostí hraničící s drzostí, dalo by se s úspěchem hovořit o autorově příbuznosti s chobotnicí. Možná,

ale co rohy?

vyspělé vichry a mrazy už pracují
na technologii zaoblení

bezbolestného
s bohatým vzorníkem –

a málokoho dojímá
prostá fyzikální skutečnost
.

Naopak, Vojtěch Vacek svým rejstříkem nových zákonů dojímá prostou fyzikální skutečnost.

Chviličku.
Načítá se.
  • Vojtěch Vacek

    (1993, Praha) pracuje jako knihovník a herní scenárista. Je jedním z organizátorů mezinárodního festivalu Den poezie a koordinátorem organizace World Poetry Movement pro Českou republiku. Básně a bajky publikoval v literárních časopisech, novinách a antologiích. Jeho ...
    Profil

Souvisí

  • Jakub Řehák, Zdeněk Volf

    Konkrétní poštolka / Z osrdcení

    Reflektuje Bratwurst

    Básnická sbírka Zdeňka Volfa Z osrdcení (Nakladatelství Pavel Kotrla – Klenov, 2024) je knihou křehkou, drsnou a prostou. Hmatatelnost slov uvádí do pokušení se jich dotýkat. Pokud skutečně platí, že v ryzí poezii slova přestávají být slovy, u Volfa se stávají zvířaty, či spíše živými bytostmi zvířatům podobnými.

    Recenze a reflexe – Horké párky
    Z čísla 16/2024
  • Ivan Diviš, Petr KrálMávám tomu dopředu všemi svými klobouky. Korespondence 1983–1998

    „Nejhorší ze všech lidských slov není nikdy, ale pozdě“

    Reflektuje Milan Pavlovič

    V mnohde pozoruhodných pasážích se mluví o poezii z hledisek, jež jen stěží docházela vzájemného přijetí, ale mohla být pochopena, jak o tom svědčí i Králova editorská role u Žalmů nebo Divišův doslov ke Královu Prázdnu světa. Zatímco Diviš v poezii bojuje tezí, Král pozorností ke skutečnosti.

    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 4/2024
  • Anketa s Romanem Krištofem, Michalem Škrabalem, Milenou Slavickou (M. S.), Václavem Bidlem, Lukášem Zádrapou, Dominikem Bártem, Robertem Wudym, Martinem Reinerem, Tomášem Míkou, Jiřím Davidem, Vojtěchem Vackem, Markem Janem Vilímkem, Patrikem Linhartem, Karlem Škrabalem, Radimem Kopáčem, Jitkou Bret Srbovou, Kamilem Bouškou, Sylvií Richterovou, Robertem Kanóczem, Pavlem Janouškem, Markétou Mikuláškovou, Michalem Jarešem, Jakubem Řehákem, Danielou Vodáčkovou, Františkem Hruškou, Pavlem Novotným a Vítem Kremličkou

    Jsou to jen šity primitivních pípls

    Ptá se Milan Ohnisko

    Anglikanismy v češtině, i v básních, jsou v pohodě, není jen dobré, když jdou za hranici směšnosti.
    (Patrik Linhart, spisovatel, výtvarník a performer)

    Rozhovory – Anketa
    Z čísla 13/2023
  • 02_rozhovor
    Rozhovor s Vojtěchem Vackem

    Čtenář se chce bavit, ne umřít nudou!

    Ptají se Simona Martínková-Racková a Eliška Sladovníková

    Báseň může být každá jinačí, její téma i princip si tahám z univerza, do kterého se zrovna dívám, a to jí propůjčuje svébytný výrazový rejstřík.

    Rozhovory – Rozhovor
    Z čísla 12/2023
  • Přestože publikum Sorokina uvítalo živým potleskem, bylo vidět, že se mu do toho dnes moc nechce. Mluvil pomalu; než začal formulovat, každou odpověď nejprve poválel po hemisférách, stavěl tak přesnost nad rychlostí, přestože času nebylo nazbyt; věděl, že na tom, co řekne, záleží a stojí za to věnovat slovům chvilku koncentrace i za cenu pomlky v místě, kde sál očekává burácet tón.

    Reportáže – Literární život
    Z čísla 12/2023