Vždycky mě zajímalo, stejně jako spoustu jiných autorů, jak velké dějiny ovlivňují jednotlivý lidský život.
(11. 9. 1967, České Budějovice)
vyrůstal na jihočeském venkově, kde později i pracoval. V současnosti žije v Českých Budějovicích. Vydal tři sbírky povídek, Snídaně na refýži (1998), Dřevěný nůž (2004) a povídkový výbor Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku (2014). Prvním jeho publikovaným románem je příběh o jihočeských hledačích vltavínů Zloději zelených koni (2001). Román Dobrodruzi hlavního proudu vyšel v roce 2002. Období kolektivizace v 50. letech v bývalém Československu tematizuje román Selský baroko (2005), který obdržel cenu Magnesia Litera za prózu. Následovala novela Fotbalové deníky (2007). Román Rybí krev (2012) pojednávající o osudech vesnic a lidí zasažených výstavbou jaderné elektrárny na přelomu 80. a 90. let byl oceněn Magnesií Literou jako Kniha roku. Román Dešťová hůl (2016), vracející se opět na jihočeský venkov, byl vyhlášen Knihou roku v tradiční literární anketě Lidových novin. Muž na pokraji vzplanutí (2019) je bibliofilie obsahující trojverší ve stylu haiku. Nejnovějším románem je titul Plachetnice na vinětách (2020). Knihy Jiřího Hájíčka vyšly v angličtině, němčině, italštině a dalších jazycích.
