Nejprve mi dovolte nesouhlasit s termínem „občanská válka“, protože v Sýrii jsme občanskou válku neměli. Do válečného konfliktu v Sýrii bylo zapojeno nejméně dvacet států, takže se nemohlo jednat o občanskou válku.

Rozhovor na téma iniciativy prirodnilyrika.cz spolu vedli a otázkami Jitky N. Srbové se laskavě zabývali Radek Štěpánek a Pavel Zajíc za „výkonný výbor přírodní lyriky“.

Jako mladý jsem obdivoval slavné hudební skladatele, kteří jeden den složili operu, další den symfonii a následujícího dne sonátu, a přitom je člověk rozpozná a obdivuje všechno, co zkomponovali.

Naštěstí jsme o prázdninách měli volnou Archu, tak jsme si tam na týden postavili repliku avignonského divadla i s příslušnou křivkou viditelnosti a s menším pódiem, abychom si vyzkoušeli, jak bude fungovat dění na scéně, projekce a jak se sehrajeme s francouzskými titulky. V Avignonu jsme pak měli na přípravu jen dva a půl dne, což je samozřejmě málo…

Víte, být proti komunismu z vás nutně nedělá demokrata. Vy můžete být třeba náboženský nebo nacionalistický oponent, ale neznamená to, že jste stoupencem liberální demokracie. To je jedna varianta. Druhá je ta Orbánova.

Zprostředkovávat myšlenky, byť pořád doufám inteligentní formou, je podle mě cennější než napsat knihu, která bude úplně nabušená, ale nikdo si ji nekoupí.

Tenzin Tsundue, šestačtyřicetiletý tibetský básník a aktivista v exilu, byl zadržen na deset dnů (5.-15.10 2019) během pobytu čínského prezidenta na summitu v tamilském městě Mamallapuram.  Tsundue v posledních letech hodně cestuje po celé Indii, hovoří pěti indickými jazyky včetně tamilštiny, je nositelem literární ceny Outlook-Picador award, jeho knihy byly přeloženy do několika světových jazyků včetně češtiny, a hlavním základem jeho otevřeně aktivistické poetiky je sen o svobodném Tibetu. Indian express přinesl 21.10.2019 rozhovor a okolnostech a průběhu jeho nedobrovolného pobytu za mřížemi.

Nikdy jsem nečetla dívčí románky, verneovky jen některé. Na základce a gymplu jsem měla úžasné češtinářky a dostala jsem od nich maximum. Pochopily, že mám ráda poezii, takže neoblíbené rozbory básní byly většinou na mně.

První texty Elfriede Jelinek nepopírají divadelní situaci nebo dramatickou postavu a přes někdy i krkolomnou vykonstruovanost jsou ironické, jako by její psaní bylo zpočátku odlehčenější.

Důležité je, že pokud chceme rostlinu něco učit, musíme ji asociovat podněty, které ona dokáže vnímat a které jsou pro ni relevantní.