Jak se Asociace spisovatelů staví k současné krizi knižního trhu, k němuž se poslední dobou tak často řadí atribut „křehký“? Co o něm odhalila koronavirová krize? 
Ještě zjevnější je v současné situaci nejenom provázanost všech prvků celé dlouhé soustavy, ale také to, kdo v ní tahá za delší konec provazu. Odhaluje také mnohem jasněji to, do jaké podoby trh za uplynulých několik let dospěl a jak odlišné můžou být zájmy jednotlivých skupin hráčů – jsou tu velké nakladatelské domy s vlastní distribucí, několik málo středně velkých podniků a pak menší nakladatelé. Knihy jsou ve srovnání se zahraničím v poměru k platům levné a lidé, kteří je připravují, často ne adekvátně zaplacení.

Křehkost tedy spočívá zejména v celkové podhodnocenosti?
Z mého pohledu je celý systém hodně napjatý a do určité míry funguje na hraně svých možností. Tím pádem jakmile se jedna jeho součást začne hroutit, velmi rychle to pocítí i ostatní a navíc se s tím jen obtížně vyrovnávají.

A konkrétní příklad?
Umím si představit, že třeba tiskárna si dočasně najde jiné zakázky, když nemůže tisknout knihy, ale knihkupectví, nakladatelství nebo konkrétní autor či překladatel si nové odbytiště v rámci stejného oboru nejspíš nevytvoří. A pokud to vztáhnu právě k autorům, zrušená vystoupení nebo posunutá vydání knih jsou prostě nečekaný výpadek příjmu jako v každé jiné práci.

Co se podle vás bude muset změnit? Často se mluví o tom, že nejvítanější změnou by byla nulová daň na knihy…, na mysli mám ale spíše změny systémového, procesního rázu (vazba autor-nakladatel-překladatel-tiskárna-distributor-knihkupec).
Nulová sazba DPH dává smysl – inspirací k dalším ozdravným změnám bychom možná u jiných států Evropské unie našli ještě víc. Svaz knihkupců a nakladatelů otevřel na předloňském Světě knihy třeba debatu o jednotných maloobchodních cenách, které se používají například v Německu.

To, do jaké míry se v jedné firmě postupně schází různé součásti celého řetězce výroby knih, má hlídat stát prostřednictvím antimonopolního úřadu. Podobně jako by měl dohlížet na to, jestli proplácení faktur až po několika týdnech nebo měsících vychází z nutnosti, nebo jde o silové jednání. Co se systémových změn týče, souhlasím s Barborou Baronovou z nakladatelství Wo-man: tohle je příležitost k tomu, abychom všichni začali klást větší důraz na etiku – a to se týká především férového odměňování.

Jak hodnotíte tzv. Záchranný balíček ministerstva kultury? Původní částka se několikrát změnila, na nynějších 1,07 mld. korun, přičemž odhady hovoří o ztrátě 2 miliardy na trhu, jehož segment nás zajímá. Současně vznikla obava, že kritérium „nakladatelů úspěšných v dotačním řízení“ je nevhodné a diskriminuje ty nakladatele, kteří o granty nežádali a nežádají. To k dnešnímu dni (16. 4.) ministr Zaorálek změnil.
Edit: Ke dni 20. 4. se ukázalo, že z 1,07 mld. korun jde na živou kulturu 440 mil., na literaturu 20 mil.
Je to nízká částka, ve srovnání se zbytkem Evropy přichází pozdě a upřímně doufám, že jde jen o první z několika kroků, které ministerstvo kultury na podporu celého oboru podnikne. Z toho, jak ministr Zaorálek korigoval původní plán na podporou nakladatelů, mám dojem, že sice prokazuje ve své práci potřebnou flexibilitu, ale taky určitý nedostatek v přehledu o tom, jak některé součásti kultury fungují.

Co soudíte o zásluze města Prahy, které nakoupí knihy za 10 milionů korun pro Městskou knihovnu? „Nakupovat budeme u pražských nakladatelů, a to nejen knihy papírové, ale budeme jednat i o licencích pro e-knihy, které obohatí nabídku E-knihovny,“ uvedl ředitel Městské knihovny v Praze Tomáš Řehák.
Tohle rozhodnutí s nadšením vítám a jsem za něj vděčný. Je to naprosto konkrétní a srozumitelný krok s jasným a prospěšným účinkem. Navíc mám zprávy o tom, že podobně budou nakupovat i knihovny v některých dalších městech.

Je to zároveň dobrá příležitost podívat se znovu na způsoby, jakým jiné evropské země podporují literaturu a knižní trh. Jestli se nemýlím, některé severské státy garantují výkup určitého počtu výtisků každé vydané knihy, zatímco za tzv. povinné výtisky se v Česku nakladatelům neplatí.

Jaké aktivity na podporu knižního průmyslu a autorů podnikáte či chystáte pod hlavičkou Asociace?
Díky aktivitě Terezy Semotamové a Jitky Srbové jsme poměrně krátce po zavření knihkupectví pod hashtagem #čteníchrání vyzývali na sociálních sítích čtenáře k tomu, aby nakupovali přímo u svých oblíbených nakladatelů – a tím přispěli k tomu, že jak oni, tak i autoři u nich vydávající budou mít výpadek v příjmech za knihy co možná nejnižší.

Vedle toho se díky Jonáši Hájkovi podařilo domluvit spolupráci s týdeníkem Respekt. Na jeho webu teď vychází literární texty autorů sdružených v Asociaci.

Tento projekt se jmenuje Lodní deník a k dnešnímu dni vyšlo 10 dílů. Máte už nějaká čísla ohledně ztrát, případně krachů, slyšíte hlasy od konkrétních spisovatelů v tomto smyslu, zejm. těch sdružených v Asociaci?
Našich členů jsme se dotazovali a nabídli pomoc těm, kdo o ni projeví zájem – zatím se nikdo takový neozval. Přesná čísla o výpadku příjmů například za plánovaná živá vystoupení nebo kvůli posunutému vydání knih budeme teprve shromažďovat.

Jak se vám zamlouvají současné online přenosy čtení a streamování pod různými platformami, jimiž se povzbuzuje nákup knih, čtenářství, vnímání literatury a současně nahrazuje řada zrušených literárních akcí?
Mám z nich velkou radost – už od chvíle, kdy jsem viděl první živé přenosy básnických čtení organizované lidmi okolo soutěže Básne/Básně. Ve Fra, kde pravidelně fotím a nahrávám autorská vystoupení, jsme nakonec po podobném řešení taky sáhli, takže teď publikujeme videa na YouTube. A v časopise Vogue, kde teď pracuji nejvíc, jsme rozběhli sérii živých instagramových čtení z ještě nevydané knihy Jiřího Hájíčka.

Myslím, že celá pandemická krize ukázala, že lidi se bez kultury – ve všech jejích podobách – neobejdou, chtějí ji a potřebují. Jestli mám soudit z vlastní zkušenosti, tak navíc chtějí pestrost. Klidně se může stát, že několik z nich na chvíli přepne z Netflixu na živý přenos čtení poezie.

Vnímáte (paradoxně či naopak přirozeně) zvýšený zájem o literaturu v době karantény?
Přirozeně – už kvůli všemu, co bylo řečeno výše. Češi rádi čtou. A podle všeho, aspoň někteří, rádi literaturu vnímají i jiným způsobem – poslechem, sledováním, vyměňováním si tipů na knihy.