3 otázky pro překladatelku a bohemistku Annu Wanik, která pobývala na literární rezidenci v Klášteře Broumov společně s Martinem Ryšavým v září 2020
foto: archiv A.W.
Co znamená pro tvoji práci změnit místo, okolnosti, kontext?
Mohu za sebe říct, že je to velmi příjemný pocit klidu a zpomalení. Člověk získává možnost soustředit se na konkrétní věc, což v domácích podmínkách bývá většinou těžší. To co řeknu, samozřejmě není nijak originální, ale obecně si myslím, že každý, kdo pracuje s cizím jazykem, se potřebuje aspoň trochu ponořit do toho jiného jazykového prostředí. Pro mě je to něco jako paralelní život, který probíhá v trochu jiném čase.
Jak se vám s Martinem Ryšavým v Broumově pracovalo, našli jste společný rytmus, plán práce?
Za sebe si myslím, že to byl velmi plodný čas. Sice jsme během toho pobytu trochu změnili obecnou koncepci projektu, ale vlastně každý den jsme se zabývali vymýšleným tématem a analyzovali možné směry, ve kterých by se příběh mohl vyvíjet. Vlastně teprve v Broumově – díky uvolněné atmosféře – získal příběh, který jsme vymysleli, přesnější tvar. Zajímavé je, že tato práce pokračuje dál, a doufám, že nakonec z toho vznikne větší text. Taky si myslím, že jsme měli jednodušší situaci v tom smyslu, že jsme se už dříve znali, takže jsem věděla, že Martin má opravdu skvělé nápady a zajímavé postřehy a dává velmi dobré pokyny, pokud jde o psaní.
Co sis s sebou zapomněla vzít a příště bys tu chybu určitě neudělala?
Mohla jsem si s sebou vzít pohodlnější batoh na cesty do hor : )
Radek Fridrich (nar. 1968, Děčín) je básník, výtvarný autodidakt, překladatel a recenzent, občanským povoláním středoškolský učitel. Vydal řadu básnických sbírek, v česko-německém zrcadlovém vydání básnické knihy Nebožky-Selige (Perplex, 2011) a zatím poslední sbírku Linie S1 (Perplex, 2019). Za sbírku Krooa krooa (Host, 2011) získal v roce 2012 cenu Magnesia Litera. V roce 2017 vyšla v nakladatelství dybbuk sbírka fónických básní Ptačí řečí. Když se mluví o jazyku básně, Radkova poezie je přirozeně jednou z prvních, které vytanou na mysli. Vyprávíme si, jak je zvykem v pandemii, písemně, z Hořovic do Děčína.
Foto: Jan Hrouda