1. března 2020 se v reakci na prodlužující se nouzový stav v ČR (a tím i období uzavření kamenných knihkupectví a související problémy s velkými distribucemi, které pozastavily platby nakladatelům) objevilo prohlášení platformy Knihex, které v okamžiku vydání podepsalo téměř dvacet subjektů a další se k prohlášení přidaly v následujících dnech, takže nyní (16. 4.) je podepsáno více než padesáti zástupci nakladatelů, profesních sdružení i jednotlivců např. z řad překladatelů. O pokračování iniciativy směřující k vytvoření tzv. e-katalogu propojujícího nezávislé knihkupce a nabídky malých nakladatelů jsme se dále dozvěděli v textu nazvaném Nové systémové řešení. Následující rozhovor navazuje na události z poloviny dubna 2020 i předchozí citované články.
(foto zleva: Anna Štičková, Karolina Voňková, Veronika Benešová Hudečková)

Platforma Knihex je velmi aktivní v hledání konstruktivního řešení pro pestrou skladbu malých nakladatelů a nezávislých knihkupců. Mnozí se přidali hned ze začátku vaší iniciativy, další příbývají postupně. Může se stát, že vás najednou bude tolik, že se i vy sami stanete velkými se vším, co k tomu patří?
AŠ: Vtipné je, že už nám toto předpovídali přímo v Kosmasu. Myslím, že se to spíš nestane, jednou z našich hlavních hodnot je kvalita knih, kterým chceme zajišťovat pomoc, tudíž nebude možné zastupovat všechny. Budeme chtít v rámci platformy nabízet především ty, za které se můžeme postavit a o kterých můžeme knihkupcům, knihovnám i veřejnosti říct: tady si buďte jistí, že je to precizní práce po všech stránkách.

KV: Toho se neobávám. Už jsem si tím prošla při budování knižního jarmarku Knihex — první roky jsme logicky rostli, ale pak nastal bod zlomu a já se musela rozhodnout, jak dál, a zvítězila varianta zastavit se na 50-60 nakladatelích, kdy je ještě možné garantovat kvalitu a zachovat osobní vztahy. Stejné hodnoty jsou důležité i pro naši současnou aktivitu.

Máte uvnitř platformy nějaké mechanismy k naslouchání hlasu jednotlivců? Jak se vlastně domlouváte, jak řešíte jednotlivé kroky a případnou názorovou nejednotnost?
AŠ: V tuto chvíli je všechno ještě dost organické, ale snažíme se naslouchat všem a se všemi poctivě komunikovat, byť je to někdy dost náročné. Pokud má dojít k rozhodnutí, dáváme prostor jednotlivcům, aby se vyjádřili, a následně volíme kompromis, přičemž opět mají jednotlivci možnost dát vědět, jestli s kompromisem souhlasí, nebo ne. Mezi sebou se snažíme dojít ke konsenzu, naštěstí se nám to daří.

VBH: Jsme na samém začátku. S nadsázkou se dá říci, že jsme se trochu předběhly. Počítaly jsme s tím, že nejdřív do detailu promyslíme systém a nastavíme pravidla a následně zapojíme další subjekty. Sestavily jsme poradní tým ze zástupců nakladatelství i knihkupectví, připravily jsme základní schéma. Větší kus práce je teprve před námi. Naštěstí naše interní komunikace probíhá skvěle. Určitě budeme naslouchat všem hlasům a názorům kolegů, ale platforma bude muset fungovat s jednotnými pravidly pro všechny.

Ministr kultury Lubomír Zaorálek na svém Twitteru 27. března uvedl, že se formou videokonference spojil „s předními českými nakladateli“, aby se informoval o možných způsobech pomoci. Účastnil se zmíněné videokonference někdo z těch, kteří jsou zapojeni v platformě Knihex?
AŠ: Ano, my jsme byly přítomny všechny tři, a to jednak za Knihex a jednak za naše nakladatelství.

VBH: Schůzky se účastnilo 12 nakladatelů, byl to docela pestrý výběr. Podle mých informací probíhala i separátní jednání se zástupci Svazu českých knihkupců a nakladatelů, ministerstvo jistě získalo poměrně široké spektrum názorů.

Jak vnímáte aktuální kroky, které Ministerstvo kultury konkrétně koná? Např. podpora nakladatelské činnosti formou nových grantů je jistě projevením zájmu o osud „menších“ a kvalitních, granty ale samozřejmě nevyřeší všechno.
AŠ: Grantová politika mi připadá funkční do určité míry, myslím ale, že by bylo dobré v budoucnu diskuzi o její podobě otevřít a zmapovat, jaké jsou možnosti zlepšení. V tuto chvíli jsou granty snad jedinou možností, kudy se ministerstvo může vydat, protože na to má skrze granty mechanismy, a může tak udržet systém alespoň nějak regulérní. Také to vnímám jako jasný signál, že ministerstvo si váží nezávislé scény, ale ano, nevyřeší se tím všechno. Nicméně si myslím, že nikdo nemůže po ministerstvu chtít zachránit všechny a kompletně, to prostě nemůže.

VBH: Kultura je u nás podfinancovaná dlouhodobě, současný stav vnímáme jako příležitost otevřít diskuzi o financování kultury obecně, o hledání dlouhodobých řešení. Podporu v této extrémní situaci potřebuje celá ekonomika, není možné čekat plošnou podporu zrovna pro kulturu. Osobně jsem ráda, že ministerstvo vnímá rozdíl mezi kulturní službou a byznysem. To, že stát v této krizi selhává při záchraně podnikání obecně, je věc druhá.

Kdybyste měly tu možnost, co byste dnes „poradily“ ministrovi kultury jako další dobrý krok pro podpoření zdravého, rozmanitého a kvalitního knižního trhu? Co by vašim nakladatelstvím pomohlo nejvíce?
AŠ: Myslím, že právě určité změny grantové politiky, o čemž jsem už mluvila, by přišly menším nakladatelům vhod. Těší mě, že je diskuzi o tomto ministerstvo otevřeno. Pro nakladatelství je velmi náročné fungovat například v jednoletých grantech způsobem, kdy se na podzim podají žádosti, výsledky jsou zveřejněny na konci února, rozhodnutí jsou v dubnu, peníze třeba až v květnu a kniha musí být vydána do konce roku, přičemž ideálně do konce října, aby to dobře vyšlo na vánoční trh. Tím vším se produkční čas smrskává na léto, kdy se toho, jak víme, mnoho neudělá. Tím pádem velká část nakladatelů a nakladatelek pracuje na knihách ještě před tím, než vědí, jestli grant dostali, a často je toto dostává do velké nejistoty, a to hlavně finanční. Myslím, že o tomhle je třeba dávat vědět.

VBH: Knižnímu trhu by určitě pomohlo snížení DPH na knihy. Stát by měl také více podpořit knihovny, rozšířit fondy na akvizice. Kritériem nákupu knih pro veřejné knihovny by rovněž neměla být čtenost. Knihovny by měly i vzdělávat, nabízet tedy čtenářům tituly mimo mainstream a zajistit jejich dostupnost. Padesát odstínů čehokoli podporu veřejné sféry nepotřebuje. Knihovny by také měly nakupovat přímo u nakladatelů, případně u lokálních knihkupců. Na tuto část trhu se totiž zapomíná. V menších městech patří knihkupectví mezi nositele kultury, ale často doslova živoří. Lidé si k nim knížku přijdou prohlédnout a objednají si ji na parazitním webu se slevou, která se rovná marži knihkupce. Podobně jako u DPH nebo přímých nákupů knihoven se můžeme inspirovat v zahraničí — nabízí se zavedení tzv. pevných cen knih, tedy fixace prodejní ceny nového titulu na 1-2 roky.

KV: Za mě jednoznačně pevná cena knihy, ta by vyřešila hned několik zásadních problémů najednou.

V rozhovoru pro h7o.cz Karolina Voňková uvedla, že „malý nakladatel“ je ten, který vydává hruba 10 knih ročně. Takové nakladatele právě hodlá platforma Knihex sdružovat a podpořit. Paralelně s Knihexem probíhá iniciativa Cechu malých nakladatelů. V něčem se překrýváte, v něčem konáte nezávisle. Jaký je hlavní důvod, proč je třeba pracovat pro malé zvlášť?
KV: Malí nakladatelé mají jiné podmínky na trhu než velcí, řeší jiné problémy. Většina nás malých má ještě další pracovní aktivity, samotná nakladatelství by nás neuživila. To nám paradoxně v současné situaci dává výhodu — pokud tedy i ty další aktivity nebyly zmrazeny koronavirem —, většina z nás neřeší zaměstnance, nájmy apod. Nicméně například problémy s distribucí, které jsou ale dlouhodobé, řešíme velmi intenzivně. Také nám nezbývají peníze na propagaci, marketing, prostě zviditelňování se. Spousta z nás malých nemá ani na účast na velkých veletrzích, což byl právě i důvod pro vznik knižního jarmarku Knihexu před deseti lety.

Na svém Facebooku @Knihex opakovaně vyzýváte a motivujete čtenáře k přímé podpoře nakladatelů a knihkupců nákupem knih přes jejich vlastní e-shopy. Máte nějaké informace o tom, zda se výzvy setkávají s úspěchem a podpora čtenářů skutečně na jednotlivých malých e-shopech probíhá? Nesáhne čtenář zase jen po osvědčených velkých e-shopech (záměrně nejmenuji), které nabízejí extra velké slevy?
VBH: Záleží asi na uvědomělosti zákazníků, možná i na jejich informovanosti o fungování trhu. Důležitý aspekt je i vztah k nakladatelství. Za verzone můžu říct, že nás naši čtenáři podpořili, samozřejmě provoz e-shopu ani zdaleka nevyrovná ztráty, ale objednávky chodí. A například, jestli tedy můžu jmenovat, určitě osobně nemám nic proti tomu, aby čtenáři nakupovali u Kosmasu, který se vůči nám chová férově. Jinak těm “osvědčeným” e-shopům my říkáme parazitní, protože jejich chování destruuje celý trh a vlastně znehodnocuje práci všech lidí zapojených do knižního provozu.

KV: Musím přiznat, že nezáměrným efektem této výzvy je i zvýšená poptávka po knihách v knihexovém e-shopu, kde počet objednávek vzrostl velmi výrazně. Nicméně tento e-shop se samozřejmě chová férově, má férově nastavené podmínky směrem k nakladatelům a platí včas. Samotný Lipnik čtenáři taky podrželi. Hodně taky pomohla kampaň na Startovači Linka 451 aneb Zachraňte knížky, za kterou stojí Mikoláš Tuček, kde čtenáři podpoří svého oblíbeného nakladatele koupí blíže neurčeného balíčku knih dotyčného nakladatele. K 20. 4. tam bylo vybráno 1 769 252 Kč. Také jsme propojili naše nakladatele s knihovnami, které si teď objednávají knížky napřímo.

Máte vy osobně v této době čas na knihy jako čtenářky? Pokud ano, jaký druh literatury vyhledáváte „v nouzovém stavu“?
AŠ: Ano, samozřejmě, stále se snažíme být v kontaktu s knihami. Já jsem v poslední době četla z našeho nakladatelství Nová beseda rukopis knihy Literární psychologie, přičemž kniha by měla vyjít ještě letos. Dál jsem četla z Veroničina nakladatelství verzone Hlemýždím tempem, což je knížka s jedněmi z nejhezčích ilustrací, co jsem kdy viděla. A také se pravidelně vracím k poezii, teď průběžně čtu výbor Jiřího Ortena ze staré edice Klub přátel poezie, to je – kromě textů – i krásná typografická a grafická práce.

VBH: Těšila jsem se, že na knížky budu mít v nouzovém režimu víc času, než kolik jej reálně mám. Právě čtu rukopis dalšího románu naší edice Xin Zvrácený osud, vrátila jsem se také k Rozpukovu Jena Lien-kchea, zdá se mi, že autorův mýtorealismus rezonuje se současným děním. Snad konečně dočtu taky téměř 1000 stran rozhovorů Báry Baronové s českými dokumentaristkami Ženy o ženách.

KV: Dlouho to vypadalo, že se ke čtení vůbec nedostanu, protože s platformou máme práce nad hlavu, nakonec jsem si ale čas udělala a přečetla jsem komiks Ovoce poznání, který boří nejedno tabu, Knihu o moři, protože jsem chtěla jako obyvatelka vnitrozemského státu pochopit, co ti s přístupem k moři na něm mají, a Klostermannovy povídky, jelikož jsem vůči tomuto autorovi přelomu století, se kterým jsem dosud čtenářsky nepotkala, cítila dluh.

Děkuji všem třem za rozhovor!