Hrozí podle vašeho názoru skutečný pád knižního trhu, jak je avizováno na webových stránkách Světa knihy?
Naše země vždy měla bohatou a různorodou knižní kulturu, na svou velikost určitě nadstandartní. Od jednoho z největších počtu titulů na obyvatele, přes počty knihkupectví, nakladatelství, až po nejrůznější literární akce. To všechno ohroženo nyní je, zcela určitě řada subjektů a akcí zanikne a knižní svět se minimálně zploští. Pokud se ale položí některý z klíčových hráčů, bude to fatální a těch krachů bude mnohem více.

Každopádně se rozevřou nůžky mezi mainstreamem a artem. Nechci se teď pouštět do složitých analýz, ale v českém knižním světě podle mne ještě přežívá hodně z devadesátých let – přesvědčení, že svět kultury a byznysu může koexistovat. Když přijedu do zahraničí, na první pohled vidím rozdíl mezi knihkupectvím řetezcovým a knihkupectvím alternativním, totéž se týká i literárních akcí. Toho druhého je takřka všude pohříchu výrazně méně než u nás.

V současné chvíli jedno rozhodnutí našeho ministra kultury Lubomíra Zaorálka stíhá druhé, reakce na ně a výzvy (např. ze strany Platformy Knihex, Cechu malých nakladatelů, SČKN a obecně médií (rozhovory s lidmi „z literatury“ a nakladatelského světa v ČT Art, na Vltavě, na DVTV, v H7O a jinde – s Erikem Taberym, Pavlem Mandysem, Barborou Baronovou, Janem H. Vitvarem, blogový příspěvek Martina Reinera), prudká reakce Euromedie a reakce na tuto reakci, zejména ze strany překladatelů a jiných nakladatelů ad. Jak situaci hodnotíte k dnešnímu dni (16. 4. 2020)?
Skoro bych řekl, že je dobojováno.  Knižní obor se nedokázal sjednotit, naopak na povrch vyplavaly dlouho neřešené problémy a antipatie (a nechci v žádném případě vyjadřovat sympatie či antipatie k žádnému z „táborů“), což ministrovi umožnilo vyklouznout z případné systémové podpory celému oboru a místo toho dát selektivní podporu jen určitým subjektům. Vzhledem k tomu, že půjde o podporu v jednotlivých případech maximálně ve výši jednotek stovek tisíc, tak to nezachrání žádná pracovní místa, žádné knihkupectví, ani žádné nakladatelství.

Svět knihy se pod Vaším vedením napřed rozkročil k opravdu velkolepé škále skvělých hostů, pak se rozhodl největší český knižní veletrh a festival odložit, a nakonec ročník 26 pro rok 2020 zcela zrušit (prohlášení z 1. 4.). Co to pro vás znamená, pro Svět knihy i Vás osobně?
Veletrh musel být zrušen v okamžiku, kdy jsme obrazně řečeno řešili, kolik bude na které besedě mikrofonů. Byly již vynaloženy náklady v řádech miliónů a vůbec nemluvím o energii. Snažíme se každý rok posouvat akci kvalitativně i kvantitativně nahoru, letos jsme s Polským institutem (Polsko mělo být čestným hostem) i s dalšími partnery měli podle mne našlápnuto na výjimečný ročník. Teď jsme naopak v situaci, kdy máme sotva na pár měsíců fungování a musíme doufat, že nás náš zřizovatel – SČKN, vystavovatelé a ministerstvo podrží. To je samozřejmě frustrující i v té osobní rovině. V jednu chvíli jste soběstační a děláte něco, o čem jste přesvědčen, že má velký smysl pro obor. A pak jste najednou v roli čekatele na blahovůli jiných.

Kromě jiného, obsahuje prohlášení na webu Světa knihy také: „Vedle toho chceme být solidární s knihkupci, kterým by veletrh vzal část tržeb v době, kdy se snad konečně začnou vzpamatovávat z útlumu. Budou potřebovat doslova každou korunu.“ Skutečně vás také toto hledisko přivedlo k rozhodnutí veletrh letos neuspořádat?
To rozhodnutí učinilo představenstvo Svazu českých knihkupců a nakladatelů. To je náš zřizovatel. Svaz byl poprvé založen v roce 1879 lidmi jako byli Vilímek či Topič, a tím, že hájí jak zájmy nakladatelů, tak i knihkupců, je dost unikátní. Svaz založil Svět knihy ne proto, aby to byl prosperující podnik, ani proto, aby to byl skvělý literární festival – to jsou oba velmi kýžené, ale sekundární cíle. Těmi primárními cíli je podpora knižního trhu, propagace knih, autorů, četby, čtenářství, čtenářské gramotnosti, literárního provozu. Po komerční stránce by byl nejúspěšnější veletrh před Vánoci, ale jako akce, která má pomoci nakladatelům i knihkupcům, je v květnu.

Těch důvodů, proč se představenstvo rozhodlo letos akci odpískat, je samozřejmě víc. Hlavní je ten, že mezinárodní knižní veletrh a literární festival není jednorázová akce. Je to složitý organismus, který musí splňovat a skloubit řadu hledisek. Jenom pražské Výstaviště nám musí být k dispozici 9 dní. V okamžiku, kdy existuje velmi široký okruh neznámých (Budou moci lidé přijít? Budou moci přijet zahraniční autoři, vystavovatelé, obchodní partneři? Budou mít nakladatelé finance na stánky a návštěvníci finance na knížky?), bylo pokračování v přípravách a vršení nákladů nezodpovědným hazardem.

Dokázali jste už spočítat vzniklou škodu, předpokládané ztráty? Kolik knih se obvykle podařilo prodat na veletrhu Svět knihy, resp. o jaký díl zisku nakladatelé přijdou? Jsou kompenzace MK ČR podle vás smysluplné, dobře rozdělené a dostatečné?
Naše ztráta je v řádu cca 5-7 miliónů. Kolik u nás vystavovatelé prodají knih, nevíme, ale odhaduji, že v souhrnu to bude určitě přes 100 mil. Kč. Ta ztráta je ale pro ně větší spíše v tom, že díky Světu knihy jsou každoročně knížky po několik dnů středem pozornosti. V médiích i na sociálních sítích.

Jak jsem zmiňoval, žádné kompenzace od ministerstva nebudou. 440 mil. Kč je určeno pro celou živou kulturu. Zkuste se podívat, jaký je aktuální poměr alokace grantových peněz v běžném roce mezi obory, spočítat si částku pro literaturu, a tu vydělit pravděpodobným počtem uchazečů splňujících daná kritéria. Mně vyšlo 18.000 Kč.

Jak se vyrovnáváte s rozvázáním dohod s nasmlouvanými subjekty a třetími stranami, spoluorganizátory, hosty? To musí být velmi složité.
Co se týče nakladatelů, rozhodli jsme se vrátit jim ze zaplacených záloh maximum možného, byť nás k tomu smlouvy nijak nezavazují. Jsou to dlouholetí partneři a s 98 % z nich nacházíme shodu. A nemálo z nich, byť sami v existenčních problémech, naopak pomáhá odložením plateb s přežitím nám, což je až skoro dojemné.

Snaha vyjít si vstříc a vzájemně si pomoci je i u dodavatelů, partnerů apod. Musím říci, že poznání soudržnosti, slušnosti a vzájemné ohleduplnosti je jediné pozitivum, které na té virikrizi nacházím. Samozřejmě někde to naráží na limity reality.

Velké množství streamovaných či jinak vysílaných autorských video-čtení z improvizovaných prostor či obýváků pod hlavičkou nejrůznějších projektů či seskupení (např. Městské knihovny, literárních časopisů, jako je Psí víno, pořadu Vltavy „V izolaci“, kampaně #kupknihu, kampaně #ctenichrani nebo #kulturazije na Mall.TV, jíž je Svět knihy součástí). Nemáte pocit, že aktivit je nepřehledně mnoho, že není možné „usledovat“ tolik autorských prezentací? Nebo není jiná možnost, jak o sobě a hostech či partnerech, potažmo literatuře, dát vědět? Co vás přivedlo ke spojení s MALL.Tv, na níž od 8. dubna denně sledovat online přenosy čtení vybraných autorů (Bianca Bellová, Petr Borkovec, Radka Denemarková, Pavla Horáková, Petra Hůlová, Josef Pánek, Petra Soukupová, Petr Stančík a Michal Viewegh) – byla to spolupráce s platformou Donio, tj. založení finanční sbírky na  konkrétní spisovatele či nakladatele, což je u nás nebývalé) „Výtěžek ze čtení autorů využijeme dvěma způsoby. Polovina částky bude určena samotným autorům, druhá polovina poputuje na nákup knih českých spisovatelů a knih z produkce menších nakladatelů, které současná situace ohrožuje nejvíce,“ napsal jste k tomu.
On je to trochu optický klam sociálních sítí. Zkuste si najít kulturní přehled z půlky března a představte si, že se to všechno odehraje v jedné místnosti – to je teď Facebook. Ano, těch akcí a aktivit je na jedno „pódium“ mnoho, vzájemně se překřikují, není to ideální. Vlastně proto jsme pro naši online aktivitu hledali spojeni se silnou, již fungující platformou, která umí sbírat finance prostřednictvím online přenosů. Mall.TV s donio.cz už v danou chvíli jeli s projektem #kulturažije, tak jsme přistoupili a jedeme také.

Jak to vypadá se zářijovým 3. ročníkem veletrhu Svět knihy Plzeň?
Pokud bude možnost jej uspořádat a chuť nakladatelů, tak bude o posledním zářijovém víkendu, jak jsme plánovali. Jeho realizace je jednodušší než u velké pražské akce, a mohla by to být pro obor vzpruha.

Plánujete změnit hlavního hosta veletrhu a související program v příštím roce, v květnu 2021? 
Francouzi stále počítají s tím, že budou našim čestným hostem. Přemýšlíme, jak naložit s polským hostováním, které, jak jsem říkal, bylo z polské strany již perfektně připraveno a je nám samozřejmě strašně líto to všechno hodit do stoupy.

Čím vyplníte čas do dalšího veletrhu?
Zachraňováním společnosti. A v červenci čekám potomkyni.

Gratulujeme! Máte pocit, že na literaturu se paradoxně (vzhledem k tomu, jak trpí knižní trh) upřela větší čtenářská a vlastně i divácká pozornost? Někteří nakladatelé dokonce hlásí vyšší prodeje knih na svých e-shopech než kdy jindy (Milan Gellnar z Arga mluvil dokonce o nárůstu o 40 % v tomto segmentu)?
Nárůst prodejů na e-shopech je logický. Elektronický prodej ale ani zdaleka nedorovná propad prodejů fyzických. Také knihovny jsou zavřené. Ani si nemyslím, že by lidé měli více času na čtení, jak někdo říká. Na řadu z nich dolehly základní existenční starosti. Nezlobte se, v tomto ohledu optimista nejsem. Ale chci věřit, že nás čeká velký nádech.