Přestože násilí, nesvoboda a společenská hierarchie spojená s prací přetrvává, prochází svět produktivní činnosti jednou z největších proměn v moderních dějinách.

Whitman, ten vousatý obr s františkánskou duší, mě učí, že svoji sexualitu mohu proměnit ve spiritualitu obepínající mystérium lidství.

Oduševnělá tvář Dantovy Beatrice rámovaná závojem těžkých vlasů vystupuje z šerosvitu mezi přechody jemných pastelových tónů. Sluneční hodiny neúprosně odměřují čas. Holubice ohlašuje duchovní zaslíbení, plody máku symbolizují opium.

Delaney je hučivý proud, který obeplul břehy Afriky a teď se vrátil podemlít společenský řád Britského impéria.

Všechno, co ještě musím udělat, je spadnout z prostředka toho mostu a vznést se k Nebi v záplavě andělů.

O současné (české) literatuře je možné uvažovat různými způsoby. Například vypočítávat napsaná vynikající díla, množství vydaných a přeložených knih či poukazovat na ceny vydobyté znamenitými tvůrci. Je ovšem také možné hořekovat nad tím, čím by ta naše literaturu mohla být a čím není, případně nadávat autorům a kritikům, kteří za to mohou.

A opravdu nic nesymbolizuje vzájemné prostupování Východu a Západu lépe než dějiště románu – „západovýchodní“ Petrohrad, město vydupané ze země, pro Západ příliš východní a pro Východ příliš západní.

Whether naïvely mimetic or sophisticatedly problematic, the concretist iconicity presented a rare opportunity for minor-language poets of the early 1960s to venture outside their narrowly defined national boundaries and enter into, for the first time ever, a truly cosmopolitan, global artistic polylogue.