Po celé roky jsme byli nesmrtelní.
V podkroví v Amsterdamu jsme v okně viděli strašlivý
zármutek.
Jak dlouho ještě budeme chodit
mezi smrtí a smrtí, pískem a pískem?

Vyprchaly ze mne saze slzí, které jsem
setřel ve vyhlazovacích komínech kotlů,
v nichž se netopilo, tváří, do nichž jsem se
nepodíval, úst, jejichž dech jsem nevnímal

to málo, co ještě lze slyšet, / především voda v radiátorech, / je jenom interpunkce ticha

kráčejí dvě postavy / žena s maskou ženy / matka s maskou matky

při pohledu z dostatečné dáli vše ustrne / klesá do ticha lomození nepřátel mlčení přátel

Vyplavilo tě to odněkud z hloubky, / kde se páří úroky a nebankovní půjčky. / Stočená připomínáš ulitu

Přestala si dělat iluze / a je s tím srozuměná. / Ona ale krásná je.

takže kvetení usíná jen občas a nikdy nestárne, / já však už počítám, / jak často se mi to ještě namane.