Ne, v tomhle raděj ochořet
odkazem dekadence nebo
existencialismu.
Ale jsou to všechno slohy
i vnitřní postoje překonané, říkají.
Neumíš teoreticky odrážet jiné teorie,
rýmuješ prý blbosti. (Ano, s bolesti
vysmívané „Tiché noci“
a jiných údajných kýčů.)

pane
když církevní činovníci
v družině konkvistadorů
ničili indiánské svatyně
zaslepeni misionářským
zápalem

zdalipak jsi
jejich bohům
poskytl útočiště
ve svém nebeském
příbytku
aspoň ty

Nacházím teď prázdné láhve
na temných místech.
Vznešené názvy vodek,
šlechtická jména fernetů.

Kdekdo by řek’ na to fuj / hned, jak dojde na tofu, / my jsme si však celkem jistí, / že jsme ti… to-futuristi!

vzadu na hlavách máme snímače / Pracují spolehlivě

Po celé roky jsme byli nesmrtelní.
V podkroví v Amsterdamu jsme v okně viděli strašlivý
zármutek.
Jak dlouho ještě budeme chodit
mezi smrtí a smrtí, pískem a pískem?

Vyprchaly ze mne saze slzí, které jsem
setřel ve vyhlazovacích komínech kotlů,
v nichž se netopilo, tváří, do nichž jsem se
nepodíval, úst, jejichž dech jsem nevnímal

to málo, co ještě lze slyšet, / především voda v radiátorech, / je jenom interpunkce ticha