Panika

Probudila jsem se do horkého světlého města
před láskou není kam utéct
nutí mi ji všemi uličkami
přitom jako pavouk budu dnes leda kráčet
po špatně napnutých šňůrách mezi okny

ponořila jsem se do studeného mastného
ekosystému kde je náhoda
že potraviny udržují naživu
kde nechávám se znervóznit tím, že někdo jiný už v tuhle dobu dávno pracuje
kde jejich ne těla ale příběhy slily se v jedno.

A už bylo nemožné se vidět
začali se propadat do měkkosti mého obličeje
zaklínala jsem se odvarem z hřebíčku
a začala stříhat plachtu na tenké pruhy
které nezvládám zpeněžit

udělám z nich zopf a ten napojím
na módní přesahy v krajině
kde už nebude možné se vidět
s tebou rozpojila se přezka
nitě vzdálily se svým stehům

však ještě bude možné povečeřet
pnutí a tření a zajištění
plýtvání světlem
zbytečné klíčení
přehnané zacházení
a namísto normální výživy
plivnutí do oblak

Vosí peří

Vypěstovat si tak náboženskou víru
v něco jiného než náboženství
než zase nějaké náboženství

o příštím svátku až zase vstanu
odvalím kámen do koutku oka
z kuchyňské linky poteče zředěná
jahodová šťáva
na jazyku cizí částice

odvalím přikrývku a půjdu
do zahrady zasadit a vypěstovat
napnutá stehna rovná záda
ze sítka ve dřezu vosí peří
ještě několikrát podrýt, zahrabat a okopávat
nový opěrný bod

Staveniště pod hladinou

Na dně batohu nosívám tvůj nůž
rukojeť s rakovinou dřeva
cinkot štěrku moje ticho

za nehty za zahradou drť z ořechů
naše rodiny měly vždy špatné zuby a dobré oči
přemýšlím, co dokáže oslepit nejvíc
slovo pohled pohyb zvuk

odpověď je blízkost a oddálení
po geografických stopách kohosi
z bodu B do bodu B

za nehty za zahradou pořád drť z ořechů
tam kde starší pohřbívali dosloužilá zvířátka
moje ticho nevzbudí tě
rez vrat a POZOR, PES
nevzbudí vůbec nic
odpověď je zmizení

co asi dokáže oslepit nejvíc
je zbytečné skousávání zrn a hřebíků
tvrdá práce na staveništi pod hladinou
kde starší dosud sklízeli a skladovali
rukojeť s rakovinou dřeva
cinkot štěrku moje ticho

Narodil ses taky ve znamení ublíženec

Kdyby tak byl dech automatický
jako tlukot jako říká biologie
lámu si řasy v kolenou
opačných jako mají koně
cválám letokruhy

v dechu odkudsi jinudy jako ryby
nevadí že se lituju
pak po sobě všechno uklidím
utěsním práh
rozdělám oheň
těsto v nádobách
a přizvu všechny kdo mají dnes večer strach

Chodec

Jak daleko bys zašel pro své retro
klopýtal bys alejemi a památníky neobcházel
ale rekonstrukce je otázka
nechat strhnout či programově popadat

průtrž polibků nad obrázkovou knihou
další den uprostřed křižovatky
kvůli perspektivě

jak daleko je pohled tvá předvolba
přece jen odtud v těch vteřinách
kdy chodec spěchá a bojí se o život
zahlédne to nejkrásnější

Jeden dlouhý hovor

Dovol mi jeden dlouhý hovor
do umělého záhrobí
dřímání na druhé straně barikády
bez drátů vyvolaný
konflikt čísel
vyškrábaných do skalisek.
Dovol mi hluboké a táhlé zarytí drápů
neboť nikdo neví co činí

a až bude konec
stropem jeskyně prodere se kouř
ohavný bez ohně vystoupaný
a ohlásí tvůj spánek

Aplikovat

Přirovnáváš odchod člena rodiny
k omylem spálenému pokrmu
smrtelnou nemoc kočky pak stočíš
znovu ke konci člověka
drahého přítele zradu
k zármutku nad kočkou a připáleninám zároveň.

A tak jako se odpouštívá rodičům:
nedáváš protože nemůžeš.
Zkouším na tebe aplikovat
opětovné setkání u sporáku
zkalenou zježenou srst
zkrocený střežený plamen

Jinde

I když jsi už dávno někde jinde

občas pořád myslíš undergroundem
malým orgánem v tvém těle
podvěskem, kožní rozvalinou
po vyřízlých mateřských i otcovských znameních